Marek — jméno po římském válečníkovi, které doma měkne na Marečka

Původ a význam jména Marek — a proč slaví 25. dubna

Marek pochází z latinského Marcus, jednoho z vůbec nejstarších římských rodných jmen. Podle nejrozšířenějšího výkladu ho Římané odvodili od boha války Marta — Marcus znamenal „zasvěcený Martovi“, volně přeloženo „bojovný“ či „mužný“. Nosil ho i Marcus Aurelius, císař a filozof na trůně; jméno tedy od začátku spojuje sílu s přemýšlivostí, což není špatná výbava pro knižního hrdinu.

Po Evropě jméno rozneslo hlavně křesťanství: evangelista Marek je autorem nejstaršího a nejkratšího ze čtyř evangelií a jeho znamením je okřídlený lev — ten, který dodnes shlíží ze sloupu na benátském náměstí svatého Marka. Právě evangelistovi patří 25. duben, den, kdy má Marek svátek v českém kalendáři. Stará pranostika k tomu dni říká: „Na svatého Marka schová se v žitě vranka“ — koncem dubna už má být obilí tak vysoké, že v něm zmizí vrána. Markův svátek tak připadá do časů, kdy jaro venku běží naplno.

V Česku jméno zdomácnělo už ve středověku a z kalendáře nikdy nevypadlo. Velkou vlnu obliby zažilo ve druhé polovině dvacátého století, takže dnešní malý Marek má často Marka i doma — mezi táty a strejdy je to jedno z nejběžnějších jmen vůbec. Přitom nepůsobí staromódně: rodiče ho vybírají dál, protože je krátké, srozumitelné a nedá se zkomolit ani přechýlit do ničeho, za co by se školák styděl. Malý Marek se navíc přidává k dobré společnosti — jméno nosí evangelista, římský císař i laskavý televizní vypravěč Marek Eben.

A výborně cestuje. Ital řekne Marco, Angličan Mark, Němec Markus, na Balkáně žije Marko a Polák i Slovák píšou Marek úplně stejně jako my. Hrdina s tímhle jménem se domluví všude — a svůj příběh může prožít klidně na druhém konci světa, aniž by si kdokoli lámal jazyk.

Domácké podoby: od Marečka po Máru

• Mareček — Nejněžnější podoba, kterou dostávají malí Markové od rodičů a babiček. Obvykle vydrží do školky — a pak se každý večer vrací u čtení před spaním.
• Marečku — Oslovení, které zná celé Česko z filmové hlášky „Marečku, podejte mi pero!“. Doma zní laskavě i ve chvíli, kdy se zrovna má uklízet pokojíček.
• Mára — Klukovská zkrácenina pro hřiště, šatnu a spolužáky. Z Máry bývá v pubertě přezdívka, která kamarádům vydrží na celý život.
• Marku — Spisovný pátý pád. Takhle hrdinu oslovují postavy v knížce — a paní učitelka, když to myslí opravdu vážně.
• Marek — Základní podoba, která kluka doprovodí z žákovské knížky až na vizitku. Zní dospěle i dětsky zároveň — právě proto se tak dobře vyjímá na hřbetu knihy.