Martin přijíždí na bílém koni — na obálku vlastní knížky dojede i bez sněhu

Od boha války k muži, který se rozdělil o plášť

Martin vznikl z latinského Martinus, jména odvozeného od Marta, římského boha války — doslova tedy „patřící Martovi“, bojovný. Po Evropě ho ale rozneslo něco docela jiného než válka: svatý Martin z Tours, římský voják, který u bran města Amiens rozťal mečem svůj vojenský plášť a polovinu podal žebrákovi mrznoucímu ve sněhu. Z vojáka se stal biskup a z jeho gesta jeden z nejznámějších příběhů o dobrosrdečnosti — díky němu se jméno šířilo kostely, kláštery i matrikami napříč staletími.

V češtině má Martin něco, co skoro žádné jiné jméno: vlastní den, který zná celá země. Jedenáctého listopadu přijíždí Martin na bílém koni a přiváží první sníh, na stole voní svatomartinská husa a otevírá se mladé víno. Málokteré dítě má svátek, který slaví i vinaři a restaurace. Děti v ten večer navíc vyrážejí do tmy s lampiony — martinské průvody se světýlky patří k prvním zimním rituálům školek — a k čaji se pečou svatomartinské rohlíčky s mákem nebo povidly. Jméno se otisklo i do české krajiny a kultury: nesou ho obce jako Martinice nebo Martinov a vyrostlo z něj příjmení Martinů, které do celého světa rozneslo dílo skladatele Bohuslava Martinů.

Oblibou patří Martin dlouhodobě k nejčastějším mužským jménům u nás — nosí ho přes sto tisíc mužů a kluků a v sedmdesátých a osmdesátých letech patřil k úplné špičce, takže dnešní Martínky často vodí do školky tátové Martinové. A jméno navíc skvěle cestuje: píše se stejně česky, anglicky, německy i francouzsky, takže obstojí i v rodinách, kde se pohádky čtou ve dvou jazycích.

Jak se Martinovi říká doma

• Martínek — Nejněžnější podoba — tak volá maminka a babička a tak se malému Martinovi podepisují první výkresy ve školce.
• Marťa — Rychlá každodenní zkratka: na hřiště, k večeři, mezi sourozenci.
• Máťa — Měkčí domácí varianta pro nejmenší, často ještě z doby, než uměl své jméno sám vyslovit.
• Marťásek — Mazlivá podoba pro chvíle, kdy se čte pohádka před spaním — třeba zrovna ta jeho vlastní.
• Mára — Klukovská, trochu drsnější podoba, kterou si Martinové nesou ze základky až do dospělosti.
• Marťan — Přezdívka z party — hrdý majitel jména z vesmíru, i když má ve skutečnosti původ v Římě.