Marta znamená paní domu — a v knížce je paní celého příběhu

Paní domu z Betánie a svátek uprostřed prázdnin

Marta je jméno aramejského původu a jeho význam je nezvykle konkrétní: mārtā znamená paní, hospodyně, paní domu. Není to tedy jméno, které by popisovalo vlastnost dítěte jako „jasná" nebo „milovaná" — popisuje roli, postavení, někoho, kdo má něco na starosti. Ženský protějšek k mār, tedy k pánovi.

Do Evropy se jméno dostalo přes biblickou Martu z Betánie, sestru Marie a Lazara. V evangelijním příběhu je to ta z obou sester, která hosta obsluhuje, stará se, chystá jídlo a nakonec si postěžuje, že na to zůstala sama, zatímco sestra sedí a poslouchá. Z té dvojice se stalo pojmenování dvou povah, které se používá dodnes: činorodá Marta a rozjímavá Marie. Když někdo řekne, že je v rodině spíš ta Marta, každý pochopí, co tím myslí — praktická, akční, ta, která to zařídí.

Pro dětský příběh je to nečekaně použitelné dědictví. Hrdinka, jejíž jméno znamená „ta, která má věci na starosti", může být klidně ta, co drží mapu, počítá zásoby a dohlédne, aby se nikdo neztratil. Většina jmen dává vypravěči jen zvuk; tohle mu rovnou nabízí roli.

Svátek slaví Marta 29. července — tedy v době, kdy jsou prázdniny a půlka gratulantů je někde u vody. Přání i dárek se proto často posouvají nebo posílají poštou, což je jeden z důvodů, proč se Martám nosí spíš věci než rozkrájený dort na oslavě.

V českých matrikách je Marta jméno se silným dvacátým stoletím: mezi dnešními novorozenými dívkami patří k těm vzácnějším, zato v generaci babiček a maminek se s ním potkáte úplně běžně. To jí dává vlastnost, kterou přehnaně módní jména nemají — ve školce nebo ve třídě je Marta obvykle jenom jedna a nikdo k jejímu jménu nemusí přidávat první písmeno příjmení, aby bylo jasné, o kterou jde.

Martuška, Marťa, Máťa — a jedna podoba, která k Martě nepatří

• Martuška — Nejběžnější domácká podoba a zároveň ta nejměkčí — tvrdé r z původního jména v ní skoro zmizí. Používá se doma, v předškolním věku a v dopisech od babičky; ve školním věku ji spousta Mart začne odmítat jako příliš dětskou.
• Martička — O stupeň formálnější než Martuška, ale pořád mazlivá. Slýchá se od učitelek a paní ve školce, tedy od dospělých, kteří chtějí být milí, ale nejsou rodina.
• Marťa — Kamarádská zkratka z druhého stupně a ze střední. Změkčené ť z jména ubere všechnu obřadnost a hlavně: nedá se z něj vyrobit nic mazlivějšího, což je přesně to, oč v tom věku jde.
• Máťa — Podoba, která z celého jména nechá jen začátek a délku v první slabice. Občas se plete s domáckou podobou od Matěje nebo Matyldy, takže funguje hlavně tam, kde je jasné, o koho jde.
• Marti — Krátký tvar bez koncovky, který se ujal spíš v psané řeči — ve zprávách, na vzkazech na lednici a v podpisech. Vyslovený nahlas působí trochu cizokrajně.
• Martinka — Pozor na tuhle: patří ve skutečnosti k Martině, ne k Martě, a přesto ji Marty občas slýchají. Většině z nich to vadí, protože je to domácká podoba cizího jména. Do věnování v knize proto patří ta podoba, kterou dítě opravdu používá.