Vlasta nosí holky i kluci — v téhle knížce je hrdinkou ona

Odkud se Vlasta vzala a co v ní je slyšet

Vlasta stojí na starém slovanském základu vlast-. Ten má dvě vrstvy významu, které se v češtině dodnes prolínají: vlast jako domov, kam člověk patří, a starší sloveso vlásti, tedy vládnout a mít něco ve své moci — stejný kořen nese i slovo vlastnit. Vlasta je tedy jméno o někom, kdo má svoje místo a drží ho.

Vzniklo jako zkrácená, domácká podoba delších slovanských jmen se stejným základem, hlavně Vlastimila a Vlastislava. Jenže se osamostatnilo tak důkladně, že se dnes zapisuje do rodného listu samo o sobě a málokdo ho jako zkratku vůbec vnímá.

Nejsilnější stopu má Vlasta ve starých českých kronikách. V pověsti o dívčí válce je to právě Vlasta, kdo po smrti kněžny postaví dívčí vojsko, vybuduje na skále hrad Děvín a vede odtud válku proti mužům z protějšího břehu. Není to hodná pomocnice hlavní postavy — je to velitelka, která rozdává rozkazy a plánuje bitvy. Máloco české jméno má v záloze takhle razantní předobraz a stojí za to o něm dítěti vůbec říct.

V obliby čísel byla Vlasta doma zhruba mezi dvacátými a padesátými lety minulého století; tehdy patřila k naprosto běžným jménům a ve třídě jich sedělo několik. Pak z matrik skoro zmizela a dnes je Vlasta jméno vzácné, ze stejné police jako jména prababiček, která se pomalu vracejí zpátky do módy. Holčička s tímhle jménem je dneska v rodině obvykle jedna jediná, i když ho v ní někdo nosil před osmdesáti lety.

Svátek slaví Vlasta 23. prosince, tedy v poslední den před Štědrým večerem, kdy celý dům voní cukrovím a nikdo pořádně neví, který je den. Její jméno tak v kalendáři drží úplně poslední předvánoční příčku.

Jak se Vlastě doma říká

• Vlastička — Nejběžnější domácká podoba a u malých holek skoro výchozí tvar. Zní měkce, čímž vyvažuje tvrdost plného jména — právě proto se jí často říká Vlastička ještě dávno potom, co už na Vlastu dorostla.
• Vlastěnka — Mazlivější a starobylejší varianta, kterou mívají v oblibě babičky a dědové. V řeči působí jako pohlazení a v dopise nebo ve věnování vypadá o něco slavnostněji než Vlastička.
• Vlasťa — Zkrácení na kost s měkkým ť na konci. Používá se doma mezi svými a mezi kamarádkami, tedy tam, kde se mluví rychle a nikdo nemá čas na celé jméno.
• Vlastuška — Tvar pro rozněžnělé chvíle — po uspávání, při nemoci nebo když se něco povedlo. Před cizími lidmi se skoro nepoužívá a leckterá holka ho už ve školním věku nesnáší.
• Vlasto — Oslovení, tedy pátý pád. Tenhle tvar je slyšet, když je něco vážně: Vlasto, pojď sem. Právě kvůli němu jméno tak dobře funguje ve chvílích napětí v příběhu.