Zora znamená úsvit — a v knížce ho má rovnou na obálce

Co Zora znamená a odkud pochází

Zora je jméno slovanského původu a jeho význam není odvozený ani dohadovaný — je to prosté slovo. Ve staré i básnické češtině znamená zora ranní záři, červánky před východem slunce. Příbuzné je se slovesem zářit a se slovem zář; ve množném čísle „zory" ho znají čtenáři českých romantiků, kteří jím popisovali nebe nad obzorem. Jméno tedy neodkazuje na vlastnost ani na svatou patronku, ale na denní dobu, a to je mezi dívčími jmény vzácnost.

V jižní a východní části slovanského světa je Zora jméno úplně běžné a nese tam stejný význam. Na Slovensku je zabydlené dlouho a bez příchuti výjimečnosti. V češtině je to naopak jméno, které se v každé generaci vyskytne jen v malém počtu — nikdy nebylo masové, ale nikdy taky nevymizelo. Silněji zaznělo u dívek narozených v polovině dvacátého století a dnes se vrací u rodičů, kteří hledají krátké české jméno bez háčků a čárek, které se dá bez problému vyslovit i v cizině.

Svátek slaví Zora 26. ledna. Na tom datu je něco, co se do významu jména strefuje samo: konec ledna je doba, kdy se rozednívá pozdě a světla je nejmíň, ale už znatelně přibývá. Jméno, které znamená úsvit, má svůj den přesně v období, kdy se na úsvit nejvíc čeká.

Zvukově je Zora jméno tvrdé a otevřené zároveň. Nemá zdrobňující koncovku, nepůsobí dětsky a roste s dítětem — hodí se šestileté holčičce na obálce knížky i dospělé ženě na vizitce. Právě proto se s ním v příběhu dá pracovat i tam, kde je hrdinka odvážná nebo tvrdohlavá; jméno tomu neodporuje.

Jak Zoře doma říkáme

• Zorka — Nejběžnější domácká podoba a zároveň samostatné jméno, které se dřív zapisovalo i do rodných listů. V rodině funguje jako každodenní tvar — to, jak se volá k obědu.
• Zorinka — Měkčí a hravější než Zorka, používá se hlavně u nejmenších dětí a v mazlivých chvílích. V textu knížky se hodí do vět, kde mluví babička nebo maminka.
• Zoruška — Nejněžnější z celé řady. Slyšíte ji spíš v pohádce na dobrou noc než na hřišti — a přesně tak se používá i v příběhu, jako oslovení do klidné scény.
• Zorča — Kratší a familiérnější tvar, typický mezi kamarádkami a sourozenci. Nese v sobě trochu drzosti, což se hodí do dialogu, kde se hrdinka s někým dohaduje.
• Zoro — Pátý pád základního jména. Krátké a důrazné oslovení, které v knížce zazní pokaždé, když na hrdinku někdo volá nebo ji upozorňuje — „Zoro, počkej!" je věta, která se v příběhu nese.