Zbyněk: jméno, které zbylo z celé rodiny staročeských Zby-jmen

Odkud se Zbyněk vzal a kolik ho dnes je

Zbyněk není samostatné jméno odjakživa. Vzniklo zkrácením některého ze složených slovanských jmen, která začínala na Zby- — Zbyhněv, Zbyslav, Zbylut, Zbyrad. Kořen zby- souvisí se slovesem zbýti, zbývati, tedy „zůstat, přebývat“; vykládá se buď jako „ten, kdo zůstal“, nebo v hojnostním smyslu „ten, kterého je dost“. Z celé té početné družiny se do dnešního kalendáře dostal prakticky jen Zbyněk. Ostatní Zby- jména potkáš spíš v kronikách než ve školní třídě.

Nejznámější středověký nositel je Zbyněk Zajíc z Hazmburka, pražský arcibiskup, který roku 1410 nechal na dvoře svého paláce spálit Viklefovy knihy a rozešel se kvůli tomu s Janem Husem. Dvacáté století přidalo básníka Zbyňka Hejdu, sochaře Zbyňka Sekala a filmového režiséra Zbyňka Brynycha — na jméno, které nikdy nebylo masové, pozoruhodně silná řádka. Kdyby si měl malý Zbyněk vybrat jmenovce, má na výběr arcibiskupa i sochaře, což se o každém jménu říct nedá.

V Polsku má jméno bratrance: Zbigniewa, kterému se domácky říká Zbyszek. Kdo četl Sienkiewiczovy Křižáky, zná Zbyška z Bogdańce. Je to týž kmen jmen, jen jiná větev — a hezký důkaz, že se to zby- drželo napříč slovanskými zeměmi.

Svou nejsilnější éru měl Zbyněk zhruba od padesátých do sedmdesátých let minulého století. Dnešní Zbyňkové jsou tedy častěji tátové a dědové než prvňáci; mezi novorozenci je jméno vzácné. Pro knížku je to spíš výhoda: ve třídě je nejspíš jediný, jeho jméno v titulu si nikdo nesplete a on sám ho na hřbetu knihy vidí poprvé. A dost možná je to jméno, které v rodině putuje — po dědovi, po strýci, po někom, kdo tu knížku bude číst nahlas.

Psaní vlastního jména má u Zbyňka dvě pasti a obě jsou školní: tvrdé y hned ve druhé slabice a ě, které měkčí n. Prvňák nejdřív napíše „Zbynek“, pak si vzpomene na háček a nakonec zjistí, že v „Zbyňkovi“ se ě ztratilo úplně. Vidět svoje jméno vysázené správně, velkými písmeny a na obálce, je v tomhle věku dobrá pomůcka — i dobrý pocit.

Svátek slaví 16. června.

Zbýšek, Zbyňa, Zbynda — kdo mu jak říká

• Zbyňku — Pátý pád, ve kterém jméno nejčastěji zazní nahlas. Pozor na měkčení: ne „Zbyněku“, ale Zbyňku — chybu slyší i dítě, protože doma ji nikdy neslyšelo.
• Zbýšek — Nejobvyklejší domácká podoba, ta rodinná. Píše se s dlouhým ý; podoba Zbyšek s krátkým y žije zvlášť jako samostatné jméno a v Polsku jí odpovídá Zbyszek.
• Zbyňa — Kamarádské, krátké, používá se hlavně v mluvě mezi vrstevníky. V příběhu se hodí do dialogu, ne do titulu — v sazbě na obálce by vypadalo napůl.
• Zbynda — Klukovská přezdívka z party a ze šatny. Zní drsněji než Zbýšek a nosí se spíš ven než domů; v knížce funguje jako hlas kamarádů.
• Zbyneček — Babiččina verze pro nejmenší. U školáka už bývá spíš na okraji — a přesně proto v příběhu funguje buď jako vtip, nebo jako moment něhy.