Žaneta: francouzská sestřenice Jany, která si zaslouží vlastní pohádku

Odkud se Žaneta vzala a kdy má svátek

Žaneta je česká podoba francouzské Jeannette. Jeannette je zdrobnělina od Jeanne, tedy od ženské podoby jména Jean — a to je francouzský Jan. Celá řada vede až k hebrejskému Jochanan, „Bůh je milostivý“. Ve výsledku znamená Žaneta doslova „malá Jana“, takže když doma říkáte Žanetka, je to zdrobnělina zdrobněliny. Taková jména mají v češtině dar, že už ve svém základním tvaru zní laskavě, a nemusí k tomu žádnou příponu.

K nám se jméno dostalo ve dvacátém století spolu s francouzskou kulturou a chytlo se pozoruhodně rychle: sedmdesátá a osmdesátá léta byla u nás jeho vrchol. Mezi dnešními novorozenci je Žaneta naopak vzácnost. Praktický důsledek zná každá rodina, která ho vybrala — ve školce nebývá druhá a nemusí si k němu přidávat počáteční písmeno příjmení, aby bylo jasné, na koho paní učitelka volá. Jméno má zároveň tu vlastnost, že v něm nikdo nehádá věk jeho nositelky podle módy: zní stejně dobře na pětileté holčičce i na dospělé ženě, protože se v češtině nikdy nezúžilo na jednu generaci natolik, aby působilo staromódně.

Svátek slaví Žaneta 27. prosince. Je to datum s vlastním osudem — leží v tichém týdnu mezi Štědrým dnem a Silvestrem, kdy doma ještě šustí papíry od vánočních dárků a na vlastní oslavu se snadno zapomene. Spousta Žanet z toho má celoživotní zkušenost, že jejich den zapadl kdesi mezi kapra a Nový rok. O to lépe se dá napravit něčím, co se neotevírá ve stejné hromádce jako všechno ostatní.

Jak se Žanetě říká doma

• Žanetka — Nejběžnější domácká podoba a v každodenním provozu často i ta hlavní. Zní vlídně, ale neubírá jménu důstojnost, takže se hodí i do vypravěčské věty, ne jenom do oslovení u večeře.
• Žaňa — Krátká, měkká varianta pro nejbližší okruh. Dvě slabiky se vysloví rychleji než tři, takže tuhle podobu slyšíš hlavně od sourozenců a kamarádek na hřišti.
• Žanka — Střízlivější zkrácení, které používají spíš prarodiče. Je v něm slyšet příbuznost s Jankou — a ta ve jméně skutečně je, protože obě vedou ke stejnému kořeni.
• Neta, Netka — Uříznutý začátek místo konce. Vzniká tam, kde je počáteční Ž pro malé děti těžké vyslovit, a často se drží dlouho poté, co už výslovnost dávno umějí.
• Žanča — Familiérní a trochu rozpustilá podoba. Patří ke kamarádským partám a do situací, kde si nikdo nehraje na formality.
• Žaneto — Pátý pád, tedy tvar, kterým se skutečně volá. V příběhu je slyšet ve chvílích, kdy někdo hrdinku oslovuje přímo — a právě tehdy dítě u předčítání zvedne hlavu.