Vlastimil: jméno složené z vlasti a lásky — a knížka, kde je hrdinou

Vlast a mil: co to jméno vlastně říká

Vlastimil je slovanská složenina ze dvou částí, které se dají přečíst i dnes bez slovníku: „vlast“ a „mil“. Dohromady znamenají zhruba „ten, komu je vlast milá“ — jméno, které o nositeli něco tvrdí, ne jméno převzaté z cizího kalendáře. Patří tím do stejné vrstvy jako ostatní česká jména složená ze dvou srozumitelných slov, tedy k té nejstarší domácí vrstvě vůbec; k nám se nedostala překladem, vznikla tady.

Svoji velkou chvíli mělo to jméno v době národního obrození, kdy se slovanské složeniny cíleně vytahovaly z kronik zpátky do života a dávaly se dětem jako program, ne jako móda. Z té doby si Vlastimil odnesl trochu slavnostní nádech, který mu zůstal — a který se dá v pohádce použít: hrdina s takovým jménem jako by měl v sobě už předem nějaký závazek, něco, co chce ubránit nebo dotáhnout do konce.

V rodinách se dnes Vlastimil objevuje nejčastěji jako jméno, které se vrací přes generaci: je to jméno dědečků a pradědečků, které nová rodina vědomě vezme zpátky, obvykle po konkrétním člověku. Bývá u něj tedy příběh — a ten se dá do věnování na začátku knížky napsat rovnou, protože kniha s tímhle jménem na obálce skoro vždycky míří ke dvěma lidem najednou: k tomu malému, který ji bude číst, a k tomu, po kom ji dostal.

Svátek slaví Vlastimil 17. března. Je to den brzo na jaře, kdy se ještě nedá spoléhat na zahradní oslavu, ale knížka podaná ráno u snídaně funguje bez ohledu na počasí.

Vlastík, Vlasta, Vlastíček — a kdy který tvar sedí

• Vlastík — Nejběžnější domácká podoba a zároveň ta nejuniverzálnější: doma, ve školce i mezi kamarády. Má tři slabiky, takže se dá zavolat přes hřiště, a přitom v ní pořád slyšíte celé jméno. Do vyprávění se hodí tam, kde mluví rodiče nebo kamarád.
• Vlasta — Zkrácení na první část složeniny, tedy přímo na tu „vlast“. Zní dospěleji než Vlastík a bývá to podoba, kterou používají vrstevníci později — ve škole, v partě, na tréninku. V knížce se hodí, když má hrdina působit trochu starší, než ve skutečnosti je.
• Vlastíček — Zdrobnělina pro nejmenší a pro babičky. U předškoláka sedí přirozeně, u prvňáka už bývá tvarem, který se používá jen doma a před kamarády nerad. Dobře se hodí do věnování, méně do samotného příběhu.
• Vlastimilek — Mazlivá podoba celého jména, ne jen jeho začátku. Slyšíte ji spíš v rodině a obvykle v konkrétních situacích — při uspávání, při utěšování. V textu knížky funguje jako jednorázový tón, ne jako běžné oslovení.
• Vlastimile — Pátý pád celého jména. Je to tvar, který zazní, když je něco vážně: při vyvolávání ve třídě, při pochvale nebo naopak. V příběhu je proto silný přesně tehdy, když ho vypravěč použije jednou a na správném místě.