Vratislav nemá ve třídě jmenovce. V knížce je z toho přednost.

Vrátit slávu — a mimochodem taky jedno město

Vratislav patří ke starým slovanským jménům složeným ze dvou kořenů. První je „vrat-“ jako ve slovech vrátit a návrat, druhý „-slav“ jako sláva. Dohromady se vykládá zhruba jako „ten, kdo vrací slávu“ nebo „jehož sláva se vrací“ — což je na jméno pro hrdinu příběhu skoro nespravedlivá výhoda, protože návrat domů je konec skoro každé dětské knížky.

České dějiny toho jména mají dvě známá patra. Vratislav byl otec svatého Václava, tedy jeden z prvních Přemyslovců, o kterých se u nás vůbec něco ví. A byl to Vratislav II., komu roku 1085 připadl jako prvnímu českému panovníkovi královský titul — osobně, ne pro potomky, takže království muselo na trvalou korunu ještě dlouho čekat. Málokteré jméno má takhle přesně datovaný okamžik slávy.

Druhá zvláštnost je zeměpisná: Vratislav není jenom jméno, ale i město. Polská Wrocław se česky odjakživa říká Vratislav a odvozuje se právě od některého z dávných nositelů tohoto jména; němčina si z něj udělala Breslau. Málokterý kluk může ukázat na mapu Evropy a najít tam sám sebe — a málokterý si může na globusu vyhledat město, které dostalo jméno o tisíc let dřív než on.

Svátek slaví Vratislav 9. prosince, tedy v adventním týdnu, kdy se v kalendáři gratuluje na chodbě mezi dvěma zimními svetry a jméno se vždycky trochu ztratí ve všeobecném předvánočním shonu. Ženská podoba jména existuje také — Vratislava — a stejně jako mužská verze je dnes vzácná.

V oblibě prošlo jméno velkým obloukem. V polovině dvacátého století bylo běžné natolik, že dnes patří spíš generaci dědečků a tatínků; mezi novorozenci se objevuje jen zřídka a bývá to volba vědomá, často rodinná — po dědovi, po tátovi. Právě proto Vratislav v dětském kolektivu skoro nikdy nenarazí na druhého Vratislava.

Vratislav, Vráťa, nebo Vratislave? Podle toho, kdo mluví

Dlouhá jména si vždycky vypěstují celou rodinu tvarů. U tohohle se používají takhle:

• Vratislav — Plné jméno na diplomu, na obálce a v první větě příběhu, kde se hrdina představuje. V mluveném provozu ho použije hlavně někdo cizí — a proto zní slavnostně.
• Vráťa — Domácká podoba, kterou kluk sám nabízí každému novému člověku, aby se nemusel trápit s celým jménem. Doma, na hřišti a v kroužku je Vráťou prakticky nepřetržitě.
• Vratislave — Pátý pád, který v češtině dostane jméno teprve tehdy, když se na někoho volá. Znít z něj bude buď obdiv, nebo napomenutí — poznat to jde jedině podle situace.
• Vratík — Zdrobnělina pro nejmenší roky a pro babičky, které u ní vydrží ještě dlouho poté, co ji vlastník jména oficiálně zakázal.
• Slávek — Zkratka z druhé půlky jména. Používá se míň než Vráťa, ale objevuje se tam, kde už je jeden Vráťa obsazený — v širší rodině nebo mezi bratranci.