Zdeňka je jméno, které vzniklo v češtině a nikam se neodstěhovalo

Odkud se Zdeňka vzala a kdy má svátek

Zdeňka je ženská podoba jména Zdeněk a obě patří k té menšině jmen, která si čeština vyrobila sama. Zdeněk vznikl zkrácením starého slovanského Zdeslav, respektive Zdislav — ze slov „zde“ a „slav“, tedy zhruba „ten, kdo je slavný tady, doma“. Vedle toho běží druhá, mladší stopa: v době, kdy se česká jména párovala s latinskými, se Zdeněk používal jako protějšek jména Sidonius a Zdeňka jako protějšek Sidonie. Odtud pochází dnes už jen matoucí občasná dvojice Zdeňka–Sidonie v starších kalendářích a matrikách.

Svátek slaví Zdeňka 23. června, tedy pár dní po letním slunovratu — na oslavu s dortem venku je to jedno z nejvděčnějších dat v roce.

S oblibou je to u tohohle jména pouť nahoru a dolů. Zdeňka patřila mezi běžná dívčí jména zhruba od třicátých do padesátých let minulého století; kdo dnes potká Zdeňku, potká nejspíš babičku nebo prababičku. U novorozených holčiček je jméno naopak vzácné, takže dítě, které ho dnes dostane, je ve třídě skoro jistě jediné. To je na knížku ideální situace ze dvou stran naráz: jméno zní starším příbuzným domácky a známě, a přitom není opotřebované.

Stojí za zmínku i sousedský rozdíl v psaní. Na Slovensku, ve Slovinsku a v Chorvatsku se totéž jméno píše bez háčku jako Zdenka, a právě odtud se ta podoba přelévá i k nám. Zdeňka s ň a Zdenka bez něj proto nejsou překlep jedné druhé — jsou to dvě zapsané podoby, které se obě používají, jen ta s háčkem je ta domácí česká.

A ještě jedna zvláštnost: Zdeňka nemá cizojazyčný protějšek. Většina českých dívčích jmen se dá za hranicemi něčím nahradit — Kateřina se promění v Catherine, Anna zůstane Annou. Zdeňka se přeložit nedá, protože nikde jinde nevznikla; v cizině z ní bývá jen fonetický pokus. Pro knížku je to výhoda, na kterou se nemyslí: jméno hrdinky si nikdo nesplete s postavou z americké pohádky.

Jak se Zdeňce doma říká

Málokteré jméno unese tolik zdrobnělin, které znějí pokaždé jinak naladěně. Vyber tu, kterou v rodině opravdu používáte — na věnování i v příběhu je to znát víc než cokoli jiného.

• Zdenička — Nejběžnější domácká podoba a zároveň ta nejněžnější. Sedí na předškolačku, na věnování od babičky a na věty před spaním. Dospělé Zdeňky ji většinou slyší už jen od rodiny.
• Zdeňka / Zdenka — Plné jméno bez zdrobnění. Používá se ve škole, v oficiálních situacích a ve chvílích, kdy někdo myslí vážně, co říká — v příběhu se hodí do momentu, kdy hrdinka něco slíbí nebo se rozhodne.
• Zdeni — Krátká, moderní podoba mezi vrstevníky. Zní spíš jako přezdívka než jako jméno a v dialozích kamarádů působí nejpřirozeněji.
• Zdenča — Neformální, trochu drsnější varianta z party. Skvěle funguje tam, kde hrdinka někam leze, běží nebo něco opravuje — u rozpustilých scén sedí líp než Zdenička.
• Zdeňulka, Zdeňuška — Mazlivé podoby pro nejmenší. V delším textu se snadno přeslazí, proto se hodí spíš do jedné dvou vět nebo do věnování na začátku knihy.
• Zdeňko — Pátý pád, kterým se hrdinka volá. Je to tvar, který v knize zazní pokaždé, když na ni někdo křikne přes hřiště nebo ji ráno budí — a právě podle něj děti poznají, že se mluví přímo na ně.