Doma Vladík, na obálce Vladimír — a v knížce obě jména najednou

Odkud se Vladimír vzal a co znamená

Vladimír je jméno beze zbytku slovanské — žádná latina, žádná hebrejština, žádný světec z jižní Evropy, jehož jméno k nám doputovalo přes církevní kalendář. Skládá se ze dvou domácích kořenů: vlad-, tedy vládnout, a druhé části, kterou dnes čteme jako mír. To druhé čtení je přitom mladší než jméno samo. Původní podoba nesla -měr, prastarý kořen ve významu veliký, slavný, a stejný ho najdeme u Kazimíra nebo Ratmíra. Teprve časem si mluvčí druhou půlku přesmykli na srozumitelnější mír, a tím jméno dostalo význam, se kterým dnes žije: vládce míru, ten, kdo vládne pokojně.

Je to jeden z mála případů, kdy jméno vyloženě zestárlo do lepšího smyslu. Z velkého vládce se stal vládce mírný — a to je na hrdinu dětské knížky mnohem použitelnější než holá síla. Slovanský původ má i praktický důsledek: Vladimír má sourozence v celé půlce Evropy. Ukrajinský Volodymyr, ruský Vladimir s domáckým Voloďa nebo Vova, polský Włodzimierz, jihoslovanský Vladimir. Když si o Vladimírovi vypráví česká knížka, mluví o jménu, které se v okolních jazycích jen jinak ohýbá, ne o jménu přeloženém.

V Česku mělo jméno nejsilnější léta zhruba v půli minulého století a dnes ho v jedné školce potkáte spíš jednou než třikrát. Pro knížku je to výhoda, ne mínus: Vladimír není jméno, kterého by se v regálu dalo najít deset. Svátek slaví 23. května — a jestli je knížka dárek, tenhle den je pro ni lepší termín než většina náhodných příležitostí v roce.

Vladík, Vláďa a další podoby jednoho jména

Ve wizardu jde jméno hrdiny napsat přesně v té podobě, kterou doma používáte — a je jedno, jestli je to plné jméno nebo domácké.

• Vladík — Nejtypičtější dětská podoba a nejčastější volba pro knížku pro předškoláka. Zní měkce, dobře se křičí přes hřiště a v příběhu působí jako jméno kamaráda, ne jako oslovení z třídní knihy.
• Vláďa — Podoba, která přechází do dospělosti — kluk ji obvykle dostane kolem školy a zůstane mu. Pozor na to, že ji Vladimír sdílí s Vladislavem a Vladanem, takže samotné Vláďa neříká, které z těch tří jmen máte v rodném listě.
• Vladimírek — Zdrobnělina od plného jména, kterou používají hlavně prarodiče. V textu příběhu se hodí spíš do jedné dvou vět, kde má někdo hrdinu polaskat, než jako průběžné oslovení.
• Vladimíre — Pátý pád, tedy jak se jméno doopravdy volá. Celé Vladimíre v příběhu funguje jako přepnutí do vážného tónu — když se objeví, čtenář hned pozná, že jde do tuhého.
• Voloďa, Vova, Włodek — Ruské a polské protějšky téhož jména. Do české knížky je netahejte, ale hodí se vědět o nich, pokud má rodina kořeny za hranicemi a chcete hrdinovo jméno ponechat v podobě, kterou používá babička.