Viola: jméno, které je zároveň květina i hudební nástroj

Odkud se Viola vzala a co znamená

Viola je latinské slovo pro fialku. Ve vědeckém názvosloví ten výraz přežil dodnes: rod Viola zahrnuje violku vonnou i macešku, tedy kytičky, které se drží nízko u země a poznají se dřív čichem než okem. Odtud pochází i tradiční čtení jména jako symbolu skromnosti a věrnosti — fialka nikdy nepřekřičí zahradu, ale jaro bez ní nezačne.

Druhý význam přinesla hudba. Viola je smyčcový nástroj o něco větší než housle, laděný o kvintu níž, s tmavším altovým zvukem; v orchestru sedí uprostřed a drží dohromady to, co se nad ní a pod ní děje. Málokteré dívčí jméno má tak konkrétní zvuk — Viola není jen hezky znějící slovo, je to opravdu slyšitelný tón.

Jako křestní jméno rozšířil Violu hlavně Shakespeare. Hrdinka Večera tříkrálového ztroskotá u cizího břehu, převlékne se za chlapce Cesaria a celou hru drží svou pohotovostí a odvahou. Právě díky téhle Viole se jméno usadilo v anglicky mluvících zemích a odtud se vrátilo zpátky do Evropy. V Itálii a Maďarsku dnes Viola patří k nejoblíbenějším dívčím jménům vůbec, u nás zůstává vzácností — dostávají ji rodiče, kteří vědomě hledali něco krátkého, jemného a nezaměnitelného.

Česká stopa vede i do Prahy: Viola se od šedesátých let jmenuje divadlo a poetická vinárna na Národní třídě, spojená s recitací a písničkáři. Svátek slaví Viola 25. května — datum padne přesně do doby, kdy fialky a macešky kvetou, takže oslava jde spojit s kytkou, po které je jméno pojmenované.

A jedna barevná odbočka: v italštině neznamená viola jen fialku a nástroj, ale rovnou fialovou barvu — jméno tam nese odstín, ne jen kytku. Čeština šla stejnou cestou obráceně, fialová vznikla z fialky, takže i u nás jsou Viola a ta barva příbuzné. Pro obálku i pro vyprávění je to vítaná nápověda: fialová se hrdinky drží jako přirozená barva a nikdo ji tam nemusel dosazovat.

Jak se Viole říká doma

• Violka — Nejběžnější domácká podoba a v Česku vlastně ta pracovní — používá se doma, ve školce i mezi kamarádkami. Zdrobnělina navíc znamená přesně tutéž kytku jako plné jméno, takže Violku dostane holčička dvakrát.
• Violinka, Violička — Mazlivější stupeň pro nejmenší nebo pro chvíle, kdy se lísá. V delším textu se opotřebuje rychle, proto se v knize hodí spíš do přímé řeči babičky nebo mladšího sourozence než do vyprávění.
• Vi, Vio — Zkratka pro rychlé zavolání na hřišti a v pozdějším věku i pro podpis pod obrázek. Funguje i v cizojazyčném prostředí, kde si s celým jménem nikdo neláme jazyk.
• Violo — Pátý pád, který stojí za vyslovení nahlas: končí na „o“, nese důraz na první slabice a v předčítání zní jako zvolání. Ve vyprávění je to nejsilnější způsob, jak hrdinku oslovit.
• Viola — Plné jméno si drží místo tam, kde jde o vážnou chvíli — u představování, na obálce a ve chvíli, kdy se v příběhu něco rozhoduje. Právě proto se vyplatí zdrobněliny nešetřit najednou, ať má plný tvar pořád váhu.