Vít: tři písmena, která unesou i tu největší obálku

Odkud se Vít vzal a co znamená

Jméno pochází z latinského Vitus a nejčastěji se vykládá od slova vita, tedy život; vedle toho se objevuje i výklad od vis, síla. V obou případech jde o jméno starověké, ne o novodobou variantu něčeho delšího.

Do Čech se dostalo s příběhem svatého Víta — mladíka ze Sicílie, umučeného na počátku 4. století za císaře Diokleciána. Kníže Václav pro jeho ostatek nechal na Pražském hradě postavit rotundu a z ní časem vyrostla katedrála svatého Víta, tedy nejznámější stavba v zemi. Málokteré české jméno má takhle doslovný pomník: kluk jménem Vít může na výletě v Praze ukázat prstem na věž a říct, že se to tam jmenuje po něm. Svátek slaví 15. června.

Se jménem se pojí i jedna kuriozita ze staré lidové medicíny — takzvaný tanec svatého Víta, jak se říkávalo nemoci projevující se mimovolnými pohyby; světec byl jejím patronem. A ve světě jméno nese třeba dánský mořeplavec Vitus Bering, po kterém se jmenuje Beringův průliv mezi Asií a Amerikou.

Jednu záměnu stojí za to rozplést: Vít a Vítězslav nejsou totéž. Vítězslav je jméno slovanské, složené z vítězství a slávy, kdežto Vít je latinské a s vítězstvím nemá společného nic než náhodnou podobnost začátku. Obě se ale zkracují stejně — na Vítka a Víťu — a právě odtud pramení věčné dohady u rodinného stolu. V Česku Vít nikdy nepatřil mezi nejčastější jména jako Jakub nebo Jan, zato ho nepotkaly ani prudké módní vlny: drží se v klidném, stálém proudu, takže ve třídě bývá obvykle jeden, ale skoro vždycky nějaký je.

Jak Vítovi doma říkáte

• Vítek — Zdaleka nejrozšířenější domácká podoba a v běžné řeči často používanější než jméno samotné. Má i pohodlný pátý pád — Vítku — který na rozdíl od tvaru Víte s ničím nekoliduje, a proto se hodí do přímé řeči v příběhu.
• Víťa — Měkčí a rychlejší, typicky mezi kamarády a sourozenci. Nese ovšem nejednoznačnost: stejně se zkracuje Vítězslav i Vítek, takže na hřišti se dá slyšet Víťo a nevědět, na koho se volá.
• Vítoušek — Mazlivá varianta pro nejmenší kluky, ze které se ve školce nenápadně vytrácí. Kolem šesti let už bývá jen babiččina, což je přesně ten věk, kdy se z ní stává vzpomínka, kterou má smysl mít někde zapsanou.
• Vituš — Vzácnější, ale živá podoba, kterou v některých rodinách slyšíte místo Vítka. Působí starosvětsky a hodí se do pohádkového vyprávění, kde ji vypravěč může použít pro odlišení od běžného oslovení.
• Vít — Celé jméno je v mluvené řeči rezervované pro vážné okamžiky — když se něco podepisuje, když je průšvih, nebo když se odvaha chce brát vážně. Ve vyprávění funguje stejně: co má váhu, se dá říct plným jménem.