Vilém znamená odhodlaný ochránce. V knížce, kde je hrdinou, to bude konečně vidět.

Odkud se Vilém vzal a co v něm je schované

Jméno je germánského původu a skládá se ze dvou částí: wil znamená vůle a helm přilbu, tedy ochranu. Dohromady z toho vychází „ten, kdo chrání s pevnou vůlí“ — odhodlaný ochránce. Není to výklad vymyšlený dodatečně; obě slova jsou v jméně dodnes slyšet, jen se za tisíc let obrousila.

Po Evropě se rozešlo v mnoha podobách: německý Wilhelm, anglický William, francouzský Guillaume, italský Guglielmo, španělský Guillermo, polský Wilhelm. Čeština si z Wilhelma udělala Viléma — zjednodušila souhláskový chuchvalec uprostřed a přidala si typické é. Když se tedy Vilém jednou dostane do ciziny, nemusí jméno hláskovat od nuly. Má ho tam už každý druhý jazyk, jen po svém.

Historie je toho jména plná. Vilém Dobyvatel v roce 1066 přeplul kanál a změnil Anglii natrvalo. Vilém Tell se ve švýcarské pověsti trefil šípem do jablka na hlavě vlastního syna. A Čechy mají svého Viléma z Rožmberka, nejmocnějšího velmože své doby, i toho literárního — Vilém je hlavní postava Máchova Máje, „strašný lesů pán“, se kterým se každý potká nejpozději na střední. Málokteré dětské jméno má tak silný rodokmen.

V českých matrikách Vilém nikdy nepatřil mezi nejčastější volby a dnes je spíš vzácností — což je jeho výhoda. Ve třídě nebývají dva. Zároveň se vrací spolu s dalšími klasickými, trochu drsnějšími jmény, která rodiče znovu objevují místo módních novinek. Svátek slaví Vilém 28. května.

U toho druhého kořene stojí za to se zastavit. Přilba není zbraň, je to ochrana — a to jméno posouvá jinam než k pouhé bojovnosti. Vilém není podle významu ten, kdo první uhodí, ale ten, kdo se postaví před ostatní a vydrží tam stát. V dětských příbězích je to přesně ta role, kterou hlavní hrdina obvykle dostane: ne nejsilnější ze všech, ale ten, kdo neuteče, když by to bylo snazší. Jestli tedy hledáte, čím příběh o Vilémovi začít, ten význam je docela dobrý první krok.

Vilík, Vilda, Vilouš — a kdy se které hodí

• Vilík — Nejběžnější domácká podoba a nejspíš ta, kterou doma slyšíte nejčastěji. Měkká, útulná, patří k předškolnímu věku a k situacím, kdy je potřeba někoho pohladit po vlasech. V rodinách s Vilémem bývá zdaleka nejpoužívanější a leckdy ji používají i lidé, kteří plné jméno slyšeli jen jednou při představování.
• Vilda — Kamarádská a klukovská verze pro hřiště a šatnu. Zní starším dojmem než Vilík — kluci k ní obvykle dorostou někdy kolem školy a pak už u ní zůstanou. Ve sportovním týmu se ujme skoro vždycky — je krátká, tvrdá a dá se zakřičet přes celé hřiště.
• Vilouš — Škádlivá podoba s dobromyslným nádechem. Používá se, když se něco povedlo napůl nebo když je Vilém přistižen při něčem, co se nemělo.
• Vilémek — Zdrobnělina plného jména, ne přezdívka. Slýchají ji nejmenší a babičky ji drží nejdél ze všech. Působí trochu staromódně, což jí u tak historického jména vlastně docela sluší.
• Viléme — Oslovení v páté pádu — a tvar, kterým to v příběhu obvykle začíná. Jak zaznělo celé jméno, je jasné, že se buď něco chystá, nebo už se něco stalo.