René: krátké jméno, které se v češtině skloňuje po svém

Renatus, tedy znovuzrozený — a cesta přes Francii

René je francouzská podoba latinského Renatus, „znovuzrozený“. V rané církevní latině to nebylo poetické přání, ale docela věcný popis: tak se označoval ten, kdo přijal křest a začal tím nový život. Ve francouzštině se koncové -tus obrousilo, zůstalo krátké René s přízvukem na poslední slabice — a v téhle podobě jméno proslavil filozof René Descartes a o tři století později malíř René Magritte. Obojí shodou okolností lidé, kteří se proslavili tím, že věci viděli jinak než okolí.

Do češtiny přišlo jméno hotové, i s tím nezvyklým „é“ na konci, a čeština si s ním musela nějak poradit. Poradila si elegantně: skloňuje ho jako přídavné jméno, podle vzoru mladý. Proto se říká bez Reného, dám to Renému, vidím Reného a mluvím o Reném. Pátý pád je přitom stejný jako první — když na něj zavoláš, řekneš prostě René, bez jakékoli změny. Mezi českými klukovskými jmény je to menšinový režim a v textu je vidět na první pohled.

Svátek má René v českém kalendáři 28. listopadu. U nás patří k jménům, která nikdy nezaplavila porodnice, ale ani nezmizela: drží se v tiché menšině, kde bývá volbou rodičů, kteří nechtěli, aby se v šatně otáčely tři děti najednou.

Ve výslovnosti se české René od francouzského liší. Francouz ho vysloví s přízvukem na konci a s otevřeným závěrečným e, Čech ho vyrovná do dvou stejně silných slabik: ré-né. Právě ten pravidelný dvojtakt dělá jméno dobře slyšitelným, když se čte nahlas — a dětská knížka se nahlas čte skoro vždycky. Jméno, které se dobře říká, unese i dvacáté předčítání toho samého příběhu před spaním.

Jak se Renému doma říká

• René — Plné jméno a zároveň oslovení — pátý pád se od prvního neliší ani písmenem. Tohle je podoba pro školu, doklady i pro chvíle, kdy je něco vážně. V knize se používá všude tam, kde jméno stojí samo za sebe.
• Reneček — Domácí zdrobnělina s měkkým koncem, kterou slyší většina kluků tohohle jména od babičky a v předškolním věku od maminky. Kolem sedmého roku obvykle přežije jen doma a před kamarády se pečlivě zamlčuje.
• Renda — Jediná podoba, která zní úplně česky — jméno se v ní zkrátí, ztratí francouzskou čárku a začne se skloňovat jako běžné české slovo. Bývá to hřišťová a šatnová varianta, kterou dávají kamarádi, ne rodina.
• Rene (bez čárky) — Ne tak úplně domácká podoba, spíš to, co z jména udělají formuláře, e-mailové adresy a dresy. Spousta kluků si na tenhle zjednodušený zápis zvykne dřív, než se naučí psát diakritiku.