Jméno Romana přišlo z Říma a doma se z něj stala Romanka

Z Říma přes svaté až do českého kalendáře

Romana je ženská podoba jména Roman a obě vedou k latinskému Romanus, tedy „římský“, „pocházející z Říma“, „Římanka“. Není to jméno odvozené od vlastnosti ani od přírodního jevu, jak je u dívčích jmen běžné — je odvozené od města. Ve starém Římě označovalo příslušnost, tedy zhruba „ta, která patří k Římu“, a teprve později se z přízviska stalo jméno.

Do Evropy ho rozneslo křesťanství: mezi ranými světci je hned několik Romanů a jméno se tak dostalo do latinských kalendářů, odtud do románských jazyků i k nám. Příbuzenstvo má rozsáhlé a zvučné — italské a španělské Romina, francouzský Romain, německá a slovenská Romana ve stejné podobě, ruský Roman. Málokteré české jméno se dá takhle snadno vyslovit v půlce Evropy beze změny.

V českém kalendáři má Romana svátek 18. listopadu. Je to termín schovaný v šedivé části podzimu, pár týdnů před adventem, kdy se v rodinách zrovna nic neslaví — o to víc bývá vidět, když si na něj někdo vzpomene.

Česku se jméno rozjelo především v šedesátých až osmdesátých letech minulého století. Bylo krátké, moderně znějící, s mezinárodním nádechem a bez venkovského podtónu, který tehdy visel na Marii nebo Anežce. Proto dnes Roman a Romana patří spíš ke generaci rodičů a prarodičů, zatímco u novorozených holčiček se objevuje jen občas. Pro dítě je to výhodná pozice: jméno, které každý dospělý zná a umí hned napsat, ale žádná jiná holka ve školce ho nemá.

Jednu výhodu přineslo jménu až poslední dvacetiletí: díky pravopisu bez háčků a čárek projde Romana beze změny formuláři, e-mailovou adresou i cestovním dokladem, a nikde se z ní nestane Romana s podivným znakem navíc. Pro dítě, které se teprve učí podepsat, je to úleva o šesti písmenech — žádná diakritika a žádné dvě varianty, o kterých by se dalo dohadovat, jak se to vlastně píše správně. Zdrobněliny si s tím poradí stejně snadno, jen Romča a Romi mívají v cizině problém být přečtené tak, jak znějí doma.

Jak se Romaně doma říká

• Romanka — Nejčastější a nejměkčí podoba, ta úplně domácí. Používá ji rodina, prarodiče a paní učitelka ve školce — a u malých holčiček často vytlačí plné jméno docela.
• Romča — Kamarádská, trochu klukovská zkratka, která přichází zhruba se školou. Nosí se mezi vrstevníky, na hřišti a v družině; dospělí ji obvykle nepoužívají.
• Romi — Kratší a modernější tvar, typický pro zprávy a přezdívky. Funguje i v cizojazyčném prostředí, protože se dá vyslovit bez háčků a měkčení.
• Romuška, Romanečka — Mazlivé podoby pro nejmenší nebo pro chvíle, kdy se něco odpouští. V běžné mluvě se drží krátce — kolem školního věku už bývají odloženy.
• Roma — Úsporné oslovení, které používají hlavně sourozenci a blízcí kamarádi. Je na hraně mezi jménem a přezdívkou, takže ho většinou snese jen pár lidí.
• Romano — Pátý pád plného jména. Zaznívá málokdy, a právě proto má váhu — v příběhu se hodí na okamžik, kdy je hrdinka oslovena vážně.