Rostislav — knížecí jméno, které se doma smrskne na Rosťu

Původ, význam a svátek jména Rostislav

Rostislav je staré slovanské složené jméno ze dvou částí. První, rosti-, znamená růst nebo rozmnožovat; druhá, -slav, je sláva. Dohromady se překládá jako ten, jehož sláva roste, nebo v přací podobě ať roste sláva. Patří tím do velké skupiny slovanských jmen zakončených na -slav, která vznikala jako přání nebo věštba do vínku, ne jako popis.

Jméno má konkrétního a velmi slavného nositele. Rostislav byl velkomoravský kníže, který vládl od roku 846 a rozhodl se hledat pro svou zemi učitele, jež by kázali srozumitelným jazykem. Poslal proto poselstvo do Byzance a v roce 863 na jeho pozvání dorazili na Moravu Konstantin a Metoděj — s nimi hlaholice a první slovanské písemnictví u nás. Kníže sám skončil špatně, zrazen a oslepen, ale to, co pozval, přežilo o víc než tisíc let. Pravoslavná církev ho v roce 1994 prohlásila za svatého.

Sousední jazyky nosí totéž jméno v mírně jiné podobě: slovensky Rastislav (s domáckým Rasťo), polsky Rościsław, rusky a ukrajinsky opět Rostislav. Je to jméno, které se dá napříč slovanským světem přeložit beze zbytku, protože všude znamená totéž.

V Česku byl Rostislav nejoblíbenější zhruba v polovině dvacátého století, v generaci dnešních dědečků; od té doby jeho obliba klesla a dnes patří mezi jména dávaná spíš výjimečně. Prakticky to znamená, že typický Rostislav je dnes dospělý muž, a kluk s tímhle jménem bývá ve třídě jediný. Jméno se tak nese jako trochu vzácná věc — a když se objeví jako titul knížky, nezanikne mezi ostatními.

Svátek slaví Rostislav 19. dubna, tedy v době, kdy jméno o růstu sedí i do kalendáře.

V praxi má jméno jednu drobnou nesnáz, kterou zná každý jeho nositel: při diktování se plete se slovenským Rastislavem. Rozdíl je jediná samohláska v druhé slabice, ale v úřední listině je to jiné jméno. Čeští Rostislavové se proto obvykle naučí hláskovat svoje jméno dřív než adresu — a některým to zůstane i v dospělosti.

Z významu jména pak plyne i jeho nálada. Není bojovné ani vladařské v tom zjevném smyslu; je o růstu, tedy o něčem, co se děje pomalu a bez povyku. To je vlastně přesně ta poloha, ve které dětské příběhy fungují nejlíp: hrdina na začátku ještě neumí to, co bude umět na konci.

Rosťa, Rostík a další podoby jednoho jména

Plné jméno se v běžném dni objeví jen párkrát. Zbytek času má Rostislav podob hned několik a každá patří do jiné situace.

• Rosťa — Nejběžnější domácká podoba a v podstatě druhé jméno. Oslovuje se Rosťo. Používá ji rodina, kamarádi i spolužáci a drží se celý život — dospělý Rostislav se často představuje právě takhle.
• Rostík — Zdrobnělina o stupeň dětštější než Rosťa. Slýchá se hlavně od babiček a v předškolním věku; ve školním kolektivu ji kluci obvykle sami odloží.
• Rostislávek — Mazlivá podoba z celého jména, typická pro batolecí roky a pro chvíle, kdy se něco odpouští. Do příběhu se hodí jako laskavé oslovení od maminky, ne jako běžné volání.
• Rosta — Kratší varianta bez háčku, hovorová a o něco tvrdší. Slyšet ji jde spíš mezi staršími kluky a na Moravě, odkud koneckonců pochází i historický nositel jména.
• Rostislave — Plný pátý pád. Nastupuje, když je něco slavnostně, oficiálně — nebo když je opravdu zle. Děti tenhle rozdíl rozpoznají dřív, než se ho naučí pojmenovat.
• Rasťo — Slovenská obdoba, odvozená z tamní podoby Rastislav. Hodí se, pokud má rodina slovenské kořeny a jméno se doma vyslovuje po slovensku.