Zavolej „Radovane!“ a uslyšíš, komu tahle knížka patří

Odkud se Radovan vzal a co znamená

Jde o staré slovanské složené jméno. První část je kořen „rad-“, tedy „rád“, „radostný“ — týž, který dodnes slyšíte v obyčejném „mám ho rád“. Druhá část „-van“ je jedna ze stavebnicových koncovek slovanských jmen a sama o sobě význam nenese. Dohromady se jméno vykládá jako „radostný“ nebo „ten, kdo působí radost“. Je to tedy jméno, jehož význam si dítě umí vyložit samo, bez slovníku a bez cizího jazyka — což u jmen s hebrejským nebo latinským původem nejde.

S oblibou je to zvláštní příběh. Radovan patřil ke jménům, která se v Česku hojně dávala v druhé polovině dvacátého století, takže mezi dospělými muži ho potkáte běžně — v práci, na úřadě, ve fotbalovém týmu. Mezi novorozenci je dnes vzácný: ročně ho u nás dostane jen hrstka chlapců. Pro knížku je to dobrá kombinace: jméno není vymyšlené ani exotické, dospělí ho okamžitě znají, a přesto ho ve třídě nosí zpravidla jediný kluk.

Mimo Česko je jméno doma především na Balkáně a na Slovensku — v srbském a chorvatském prostředí je Radovan výrazně častější než u nás a domácké podoby si tam tvoří po svém. Svátek slaví 14. ledna, tedy v čase, kdy jsou vánoční dárky dávno rozbalené a leden nemá co nabídnout; knížka se jménem na obálce se do toho hodí lépe než do prosincové hromady.

Za pozornost stojí i to, jak výjimečně průhledný ten význam je. Kořen „rad-“ nezmizel do historie jazyka: nosí ho slova, která dítě používá každý den, aniž by tušilo, že přitom mluví svým jménem. Většina jmen, která se dnes dávají, má význam schovaný v hebrejštině, latině nebo v germánských kořenech a bez vysvětlení ho z nich nikdo nevyčte. Tady stačí jedna věta při předčítání — a hrdina má najednou jméno, které o něm něco tvrdí.

Radovánek, Ráďa, Radek — kdy který tvar

Jedno jméno, ale doma zní pokaždé jinak. Do knížky patří ten tvar, který dítě opravdu slyší. Tvar se do knihy zapisuje jednou, na začátku, a drží ho celý příběh.

• Radovan — Plné jméno. Patří na obálku a do titulu, protože je to podoba, kterou dítě uvidí i na vysvědčení a později na dveřích. V textu příběhu se používá tam, kde vypravěč o hrdinovi mluví.
• Radovane — Pátý pád, tedy oslovení. Tvar, kterým na hrdinu mluví ostatní postavy — a jediný, který v knížce zazní jako hlas, ne jako popis.
• Radovánek — Nejněžnější podoba a v češtině nechtěný slovní vtip: od slova „radovánky“ ji dělí jediná hláska. Používá se doma u malých kluků a v knížce se hodí do věnování víc než do vyprávění, které má hrdinu brát vážně.
• Ráďa — Krátká podoba pro kamarády a starší bratry. Funguje na hřišti i v pubertě, kdy „Radovánek“ už dávno neprojde, a v příběhu se dá dát do řeči vrstevníků.
• Radek — Zkrácení, které se osamostatnilo a mnoha Radovanům se za život přilepí natrvalo. Když se doma říká takhle, je dobré to vědět dřív, než se příběh napíše — jinak hrdina mluví jménem, které dítě od nikoho neslyší.
• Radoušek — Vzácnější mazlivý tvar, spíš od babiček. Do knihy se hodí jako jednorázové oslovení jedné postavy, ne jako jméno hrdiny přes celý příběh.