Radka slaví svátek 14. září — a v knížce je hlavní i zbylých 364 dní

Odkud se Radka vzala a co vlastně slibuje

Radka vyrostla ze slovanského kořene rad-, toho samého, který je ve slovech radost a rád. Původně to nebylo samostatné jméno, ale domácká podoba delších jmen: Radoslavy, Radomíry, Radany nebo Radomily. Časem se osamostatnila natolik, že se dnes zapisuje do matriky sama za sebe a v českém kalendáři má vlastní den — svátek slaví 14. září.

Stojí za povšimnutí, co ta jména vlastně znamenají. Nepopisují dítě, popisují přání rodičů: Radoslava je radost ze slávy, Radomíra radost z míru, Radomila ta, která je milá a vítaná. Slovanská jména tohohle typu se nedávala jako charakteristika novorozence — dávala se jako věta pronesená nad kolébkou. Radka je z té věty to jádro, které zbylo, když se ostatní slova ohladila používáním.

Proto se s tímhle jménem tak dobře píše příběh o někom, kdo něco chce a jde si za tím. Kořen v něm není o vlastnosti, ale o pohybu k něčemu dobrému — a to je přesně tvar, jaký potřebuje dětská knížka: hrdinka na začátku něco postrádá a na konci to má.

Generační příchuť má Radka rozpoznatelnou. V Československu šedesátých až osmdesátých let to byla běžná volba, takže dnešní Radka je často spíš maminka nebo teta než holčička ve školce. Mezi malými holkami je jméno naopak vzácné — což znamená, že Radka svoje jméno obvykle nesdílí s nikým ve třídě a nemusí být „ta druhá“. V knížce se tahle vzácnost jenom potvrdí: hrdinka je jedna a jmenuje se jako ona.

Radunka, Radča, Radko — co která podoba znamená

Radka je jméno, které se dá zdrobnit několika směry a každý zní jinak nahlas. V knížce se vyplatí vědět, které oslovení se u vás doma opravdu používá — právě to totiž dítě pozná jako svoje.

• Radunka — Nejměkčí podoba ze všech. To „un“ uprostřed jméno zpomalí, takže se hodí na večerní čtení a na věty, které někdo říká potichu. Bývá to podoba maminek a babiček, ne spolužaček.
• Radča — Rychlá, úsečná, na jedno vydechnutí. Tohle je jméno pro hřiště a šatnu — když se na někoho volá přes celý dvůr, „č“ dolétne dál než „k“.
• Radečka — Lichotivá podoba, která už nese trochu prosby. Zaznívá, když se něco vyjednává nebo když je potřeba utěšit; v příběhu ji dobře řeknou dospělí, ne vrstevníci.
• Radulka — Hravá varianta, kterou si často vymyslí sourozenec nebo tatínek. Nepoužívá se pořád, o to je pak v textu vidět — funguje jako signál, že jde o něžnou chvíli.
• Radko — Oslovovací tvar, tedy pátý pád. Právě on se v příběhu ozývá nejčastěji, protože v přímé řeči se jméno nikdy nepoužije v prvním pádu. Liší se od základní podoby jedním písmenem, takže si ho dítě spojí okamžitě.
• Radoslava, Radomíra — Plné podoby, ze kterých krátká Radka kdysi vznikla. Dnes stojí spíš vedle ní než nad ní — leckterá Radka je Radka i v rodném listě a delší jméno nikdy neměla.