Melanie: jméno z řecké tmy, které v pohádce svítí

Odkud se Melanie vzala a co znamená

Melanie pochází z řeckého mélas, mélaina — tmavý, černý. Původně to bylo označení barvy: tmavé vlasy, tmavé oči, tmavá půda. Ze stejného kořene je i melanin, tedy barvivo, kterému vděčíme za odstín vlasů a kůže, a částečně i melancholie (doslova „černá žluč"). Jméno tedy neznamená nic pochmurného, jak by se z překladu mohlo zdát; je to jméno o barvě, ne o náladě, a v pohádce se s tím dá krásně pracovat — noc, stíny, tmavý les, ve kterém se ale nakonec nic zlého neskrývá.

Do křesťanského kalendáře se jméno dostalo díky dvěma římským ženám, babičce a vnučce. Ta mladší, Melanie Mladší, pocházela z jedné z nejbohatších rodin pozdního Říma a proslula tím, že celý svůj obrovský majetek postupně rozdala a odešla do Jeruzaléma. Právě po ní zůstal v kalendáři svátek: Melanie ho slaví 27. prosince, tedy v tom tichém týdnu mezi Štědrým dnem a Silvestrem, kdy má oslavenkyně smůlu na společný dort a naopak štěstí na to, že jsou všichni doma.

U nás patří Melanie spíš mezi vzácnější jména — je známé, nikoho nepřekvapí, ale potkáte ho zlomkově méně často než Emu nebo Sofii. Zvuk má přitom mezinárodní: francouzská Mélanie, anglická Melanie, německá Melanie i polská Melania se od sebe liší jen přízvukem, takže jméno bez potíží přejde přes hranice i přes cizojazyčné příbuzenstvo. Zčásti za to může i popkultura: laskavá Melanie z Jihu proti Severu a americká písničkářka Melanie ze sedmdesátých let udržely jméno v povědomí i v zemích, kde se nikdy nedostalo do první stovky.

A praktická poznámka k tomu prosincovému datu: Melanie má svátek namačkaný do téhož týdne jako Vánoce, což je pro dárky spíš nevýhoda — všechno přijde naráz a na zbytek zimy nezbude nic. Zrovna u tohohle jména se proto vyplatí oddělit dárek ke svátku od toho pod stromeček a nedávat obojí jedním balíkem 27. prosince.

Jak Melanii doma vlastně oslovujete

Domáckých podob má Melanie neobvykle hodně a každá sedí na trochu jinou chvíli. Vybrat se dá i do knížky — jméno na obálce může být slavnostní a v příběhu ať mluví babička tak, jak mluví doma. Jedno pravidlo přitom platí u všech: zdrobnělina se tvoří z první poloviny jména, protože koncovka -ie se zdrobňovat nedá.

• Melanka — Nejčastější česká zdrobnělina a nejpřirozenější volba pro vypravěče pohádky — zdrobněle, ale ne mimino.
• Meli — Krátké, rychlé, kamarádské. Tohle jméno používají spolužačky na hřišti a starší sourozenec, když někam spěchá.
• Mela — Střízlivější varianta bez zdrobněliny, kterou si často adoptují samy holky kolem osmi devíti let, když jim „Melanka" začne připadat dětská.
• Melča — Neformální a trochu rozpustilé; typicky rodinné oslovení, které se venku moc neříká.
• Melinka — Nejněžnější tvar, vyhrazený pro usínání, nemoc a babičku.
• Melanie — Zvláštnost tohohle jména: v 5. pádu zní stejně jako v 1. Neříká se „Melanio", volá se prostě „Melanie!" — jméno si tvar drží, ať ho voláte přes celé hřiště, nebo šeptáte.