Mia — tři písmena, která v italštině znamenají „moje“

Odkud se jméno Mia vzalo a co znamená

Mia vznikla na severu Evropy — ve Skandinávii, Německu a Nizozemsku — jako domácká podoba jména Maria; ve Švédsku a Dánsku se takhle říkalo Mariím už v 19. století. Časem se ale podoba osamostatnila a dnes se zapisuje do rodných listů jako plnohodnotné jméno; holčička se tedy může jmenovat prostě Mia, bez delší oficiální verze, a česká matrika s tím nemá problém. Význam si Mia nese po svém mateřském jménu: nejčastěji se vykládá jako „milovaná“ (podle staroegyptského mry) nebo poeticky „kapka moře“. K tomu se přidává šťastná náhoda, která z Mii dělá jméno s vlastní pointou: v italštině a španělštině je „mia“ obyčejné slovo a znamená „moje“. Málokteré jméno tak doslova vybízí k větě, kterou malé děti říkají nejraději: tohle je moje knížka. Ve světě patří Mia už dvě desetiletí k vůbec nejoblíbenějším dívčím jménům — drží se na špici žebříčků v Německu a Rakousku a mezi deseti nejčastějšími jmény novorozených holčiček ve Spojených státech. Do Česka tahle vlna dorazila po roce 2010 a od té doby je Mia na hřištích slyšet čím dál častěji; přitom je u nás pořád dost neobvyklá na to, aby ve školce byla nejspíš jen jedna. Vyslovuje se [mija], psaná podoba je ale mezinárodní — bez háčků a čárek, takže jméno vypadá stejně na české obálce i na pohlednici od příbuzných z ciziny. Svátek slaví Mia 12. září.

Jak se Mie říká doma

• Mio — Páté pádové oslovení — takhle jméno zní v celé přímé řeči knihy, když na hrdinku volají ostatní postavy.
• Mimi — Hravé zdvojení pro nejmenší; často první podoba jména, kterou po rodičích zopakují sourozenci, protože se snadno vyslovuje.
• Miuška — Mazlivá česká zdrobnělina na dobrou noc — u tak krátkého jména je to jedna z mála podob, která ho dokáže ještě změkčit.
• Mijka — Domácká podoba podle výslovnosti (mi-ja), která krátkému jménu přidá důvěrnost, aniž by ho natahovala.