Osmnáct králů, jeden Beethoven — a teď jeden Ludvík s knížkou jen pro sebe

Odkud se jméno Ludvík vzalo a co znamená

Ludvík patří k nejstarším jménům, která Evropa dodnes používá. Vzniklo ze starogermánské složeniny Hludwig: hlút znamená „slavný“ a wíg „boj“, takže Ludvík je doslova „slavný bojovník“. K nám doputovalo přes latinské Ludovicus a francouzské Louis — a cestou posbíralo víc korun než kterékoli jiné jméno. Na francouzském trůně se vystřídalo osmnáct králů toho jména, včetně „krále Slunce“ Ludvíka XIV., který z něj udělal synonymum majestátu na celém kontinentu. Stejné jméno dnes zní po celé Evropě v desítce podob: francouzsky Louis, španělsky Luis, italsky Luigi, maďarsky Lajos, německy Ludwig. Kluk jménem Ludvík má tedy jméno, se kterým se domluví od Lisabonu po Budapešť — a které si každý cizinec dokáže spojit s podobou, kterou zná z domova.

Česká historie má svého vlastního nositele koruny: Ludvík Jagellonský byl posledním Jagelloncem na českém trůně a jeho osud u Moháče roku 1526 se učí dodnes — málokteré jméno má v učebnicích dějepisu tak pevné místo. A když se řekne Ludwig, většině lidí naskočí Beethoven: skladatel, jehož křestní jméno je prostě Ludvík v německém kabátě.

Dvacáté století pak přidalo Ludvíky, kteří vládli perem, štětcem i úřadem: Ludvík Aškenazy psal poetické knížky pro děti, Ludvík Souček zakládal českou sci-fi, Ludvík Vaculík fejetony, které se opisovaly, malíř Ludvík Kuba sbíral po Slovanech písně i obrazy — a Ludvík Svoboda došel až na Pražský hrad. Bojovníci, králové, skladatelé i vypravěči; pestřejší galerii předchůdců aby jeden pohledal. Až se malý Ludvík jednou ve škole potká s dějepisem, bude na tabuli narážet na svoje jméno častěji než kdokoli jiný ze třídy.

Dnes je Ludvík v českých školkách vzácný host. Nejsilnější léta měl v první polovině dvacátého století, pak dlouho ustupoval — do matrik dnes přibývá jen po desítkách ročně. Právě proto se ale pomalu vrací: sahají po něm rodiče, kteří chtějí poctivé staré jméno s historií, a ne jméno, jaké má půlka písečku. Svátek slaví Ludvík 19. srpna.

Jak se Ludvíkovi říká doma

Ludvík je jedno z mála jmen, jehož domácká podoba se kdysi osamostatnila natolik, že z ní vzniklo úplně nové jméno. Tady jsou tvary, které rodina nejspíš vystřídá:

• Ludvíček — Nejněžnější podoba — ta, kterou se čte před spaním a volá k večeři. V knížce krásně sedí do věnování na první straně, kde smí být jméno měkčí než na obálce. Ve věnování zní přirozeněji než plné jméno, protože právě tak se doma opravdu mluví.
• Ludva — Kamarádská zkratka ze hřiště a ze třídy. Zní pevně a klukovsky; přijde sama, jakmile jméno začne používat parta. Tvar, který jménu často zůstane až do dospělosti — nejeden velký Ludvík je pro kamarády pořád Ludva.
• Luďa — Krátké domácí zavolání přes celý byt. Používá se, když je potřeba, aby to bylo rychle — „Luďo, večeře!“
• Luděk — Původně domácká podoba Ludvíka, která se v češtině osamostatnila do vlastního jména s vlastním místem v kalendáři. Připomínka toho, jak rozšířený Ludvík kdysi býval.
• Ludvíku! — Pátý pád, kterým jméno zní v příběhu i doma. V knížce ho hrdina uslyší pokaždé, když ho ostatní postavy volají do akce.