Jméno Lea projde půlkou Evropy beze změny. Knížkou projde jako hrdinka.

Odkud se Lea vzala a co znamená

Lea patří k nejstarším ženským jménům, která se u nás dodnes používají. Vede k hebrejskému Le'a ze Starého zákona a jeho význam se vykládá hned třemi směry. Nejstarší tradice ho překládá jako „unavená, znavená“. Novější jazykový výklad ho odvozuje z akkadského slova pro divokou krávu — což zní dnešnímu uchu podivně, ale ve staré Mezopotámii šlo o zvíře spojované se silou a dostatkem, tedy o pochvalu, ne o posměch. A latina přidává třetí čtení: lea je tam prostě lvice.

Tři výklady jednoho jména jsou pro příběh spíš dar než problém. Unavená poutnice, tvrdohlavá síla a lvice — to jsou tři úplně různé hrdinky a každá z nich unese jinou zápletku. Když se rozhodujete, jestli má být Lea v knize objevitelka, vynálezkyně nebo ta, která se učí být odvážná, můžete si vybrat podle toho, který z významů vám na ni sedí.

V obliby má Lea v Česku zvláštní křivku. Dlouho šlo o jméno okrajové, mezi dospělými se skoro nevyskytuje. Od přelomu tisíciletí ale stoupá a dnes je mezi předškoláky běžné. Prakticky to znamená, že Lea potká jmenovkyni ve školce spíš než kdekoli jinde — a zároveň že její jméno nezní jako jméno po prababičce, i když je starší než většina těch, co tak působí.

Svátek slaví Lea 22. března, tedy hned na začátku jara. Kalendářní datum je jen dva dny po rovnodennosti, což je docela praktické: dárek k svátku vychází na dobu, kdy se dá slavit venku.

Stojí za zmínku i psaná podoba. Ve francouzštině se jméno píše s čárkou nad e, v němčině a italštině bez ní, a právě proto se v české matrice objevuje obojí — rodiče, kteří jméno znají z ciziny, občas váhají, kterou variantu zapsat. Podoba bez čárky si v češtině poradí sama: čte se tak, jak se píše, a nepotřebuje vysvětlování na každém novém úřadě ani v každé nové třídě.

Jestli se u vás jméno vybíralo podle zvuku, nejste sami. Lea neobsahuje žádnou hlásku, kterou by malé dítě zvládalo až ve školce, takže si ho vysloví samo dřív, než ho umí napsat. U jmen s r nebo se shlukem souhlásek to tak není a mezi tříletými dětmi je ten rozdíl slyšet. Hrdinka, která vlastní jméno vysloví bez zaváhání, si ho i dřív přivlastní jako svoje.

Jak Lee doma říkají

• Lea — Základní tvar, který v rodinách zároveň slouží jako domácké oslovení. U delších jmen se doma skoro vždycky přejde na zkráceninu — tady není co zkracovat, a tak plná podoba zůstává v běžném provozu.
• Leo — Pátý pád, tedy tvar, kterým se holčička oslovuje: „Leo, pojď sem!“ Pro cizince to bývá překvapení, protože koncovka -o zní jako úplně jiné jméno. V knize se ale objevuje pokaždé, když na hrdinku někdo zavolá.
• Leuška — Mazlivá podoba pro nejbližší rodinu, hlavně pro prarodiče. Do vypravování se hodí v klidných scénách — když ji někdo utěšuje nebo ukládá spát.
• Lejka — Hravější zdrobnělina, kterou používají spíš sourozenci a kamarádi než dospělí. Zní o něco rozpustileji a sedne do dialogů na hřišti.
• Ley, Lee — Druhý a třetí pád. Tady tvary trochu kolísají a rodiny se neshodnou — někdo říká „bez Ley“, jiný „bez Ley“ jen v psaném projevu a v řeči tvar obchází. V příběhu je proto lepší si předem rozmyslet, jak jméno psát, aby to bylo v celé knize stejně.