Liliana znamená lilii — a v knížce z ní roste hrdinka, ne ozdoba

Odkud se Liliana vzala a co znamená

Kořen je latinský: lilium, tedy lilie. Liliana je rozvinutá, románská podoba téhle květiny — sestra italské a španělské Liliany, francouzské Liliane a anglických jmen Lilian a Lillian. Ta anglická větev má přitom vlastní historii: Lilian se v Anglii používal i jako mazlivá obměna Elizabeth, takže dnešní jméno stojí na dvou kořenech současně, květinovém a biblickém.

Lilie sama nesla ve středověké malbě velmi konkrétní význam — bílá madonská lilie byla znakem čistoty a bývá v rukou anděla na obrazech Zvěstování. Je to tedy jméno s ikonografií, ne jen s hezkým překladem. Zároveň je lilie květina vzpřímená a vysoká, ne drobná; to je poznámka, která k Lilianě sedí líp než sladké výklady, do kterých ji svádí koncovka.

V českém prostředí patří Liliana k té skupině jmen, která se sem dostala jako výpůjčka z jihu a dlouho zůstávala vzácností — mnohem běžnější tu byly domácí Lidmila nebo Ludmila, se kterými Liliana nemá společného vůbec nic kromě prvních dvou písmen. Rozšířila se až s vlnou zájmu o měkce znějící mezinárodní jména, a i dnes je to jméno, které ve třídě obvykle nosí jedna holčička. Rodiče ho často volí právě proto: je srozumitelné v angličtině, italštině i polštině, ale v české školce nesplyne s ostatními.

Svátek slaví Liliana 25. února. Jméno se v kalendáři vyskytuje vedle příbuzné Lilie, a právě tahle blízkost bývá zdrojem záměn — Lily je anglická podoba lilie jako květiny, kdežto Liliana je samostatné jméno, ne její zdrobnělina.

Drobnost na závěr: v polštině se totéž jméno píše i jako Liliana a čte se prakticky stejně, kdežto v Itálii je Liliana jméno spojené se starší generací víc než s dětmi. V Česku je to naopak jméno, které patří dnešním prvňačkám — a to je na něm sympatické, protože zní odjinud, ale nikoho tu nezaskočí.

Jak se Lilianě říká doma

• Lilinka — Nejčastější česká domácká podoba a taky nejněžnější. Používá se doma, v předčítání před spaním a ve chvílích, kdy je hrdinka ještě v bezpečí — proto se v příběhu hodí spíš na začátek kapitoly než do jejího vrcholu.
• Lili — Krátká, mezinárodně srozumitelná varianta. Sedne kamarádkám a sourozencům, kteří chtějí zavolat rychle a přes celé hřiště; v textu působí mladistvě a neformálně.
• Lilka — České zdrobnění s tvrdším koncem než Lilinka. Zní všedněji a praktičtěji — tak jméno vypadá, když se s ním zachází běžně, ne slavnostně.
• Lilianka — Kompromis mezi plným jménem a mazlením: zdrobnělina, ve které je celé jméno pořád slyšet. Hodí se, když má být zdrobnělina slavnostní — třeba ve věnování.
• Liliano — Pátý pád, tedy oslovení. Zazní, když se hrdinka volá jménem — z okna, z druhého konce lesa nebo ve chvíli, kdy jde o něco vážného. Celé jméno v oslovení je v příběhu vždycky signál, že se děj láme.
• Lia — Zkrácení, které z Liliany vybírá jen střed. Objevuje se spíš v rodinách s vazbou na cizinu; v české knížce působí jako přezdívka, kterou hrdince dal někdo konkrétní.