Leo se v oslovení nemění — a v příběhu je to poznat

Odkud se Leo vzal a kdy má svátek

Leo je latinsky prostě lev. Latina si slovo přinesla z řeckého léon a odtud se rozešlo do půlky Evropy — příbuzné je s ním Leon, Leonard, Leopold, Leoš i české Lev. Význam je tak přímočarý, jak jen jméno může být: žádná složenina, žádná zbožná fráze, jedno zvíře.

Dějiny to jméno nesly hlavně přes Řím. Leo bylo papežské jméno třináctkrát; Lev I. Veliký v pátém století vyjednával s Attilou, Lev XIII. na přelomu 19. a 20. století psal encykliky o dělnické otázce. V českých matrikách se přitom Leo dlouho neobjevovalo samostatně — bylo to domácké zkrácení Leopolda nebo Leonarda, tedy jmen, která k nám přišla s habsburskou a německou tradicí.

Samostatným jménem se Leo stalo až v posledních dvou desetiletích a od té doby stoupá rychle. Rodiče na něm oceňují, že se nikde v Evropě nemusí hláskovat: stejně se píše i vyslovuje v němčině, angličtině, italštině i ve skandinávských zemích. Zároveň to není jméno vymyšlené — má dva tisíce let za sebou, jen se nosí jako nové.

Svátek slaví Leo 19. června. V češtině se skloňuje podle vzoru, kterým se řídí i Hugo nebo Otto: bez Lea, Leovi, vidím Lea, s Leem. Jediný pád, který se nemění, je právě to oslovení.

Z téhož latinského slova mimochodem pochází i souhvězdí a znamení Lva. Leo je tak jedno z mála dětských jmen, které si dítě může najít na obloze — nejjasnější hvězdu toho souhvězdí, Regulus, uvidí na jaře i z města. Pro ilustrovaný příběh je to vděčná stopa: lev, hvězda i jméno hrdiny mají společný kořen a nemusí se to nikde vysvětlovat.

Mimo Čechy je Leo dávno zabydlené. V Německu, Rakousku i ve Skandinávii se roky drží v horních patrech žebříčků klučičích jmen a v Itálii je domácí podobou Leonarda. Česká rodina, která dnes dá dítěti jméno Leo, tak nesází na módu jedné sezony — spíš dohání jméno, které kolem nás bylo celou dobu.

Jak se Leovi doma říká

• Leo — Základní podoba a zároveň oslovení. Většina rodin u ní zůstane, protože zdrobňovat dvě slabiky nemá kam — a právě proto se Leo tak často drží i ve škole, kde ostatní jména dostávají přezdívky.
• Leoušek — Mazlivá podoba pro nejmenší. Obvykle vydrží do školky a pak si ji dítě samo zakáže; do věnování na první stránce se hodí, do vyprávění spíš ne — hrdina, kterému se v ději říká Leoušek, zní o dva roky mladší, než ve skutečnosti je.
• Lvíček — Přezdívka podle významu jména, ne podle jeho zvuku. Používá se, když chce někdo dát najevo, že ví, co Leo znamená — v příběhu se hodí jako to, čemu se hrdina brání, nebo naopak čím chce být.
• Leonard, Leopold, Leoš — Delší jména, jejichž zkrácením Leo původně vzniklo. Když je v rodném listě jedno z nich, doma se stejně říká Leo — a knížka může nést tu kratší podobu, protože na ni dítě opravdu slyší.
• Leon — Blízký příbuzný, se kterým se Leo často plete, hlavně při zápisu do formulářů. Jde ale o dvě různá jména se dvěma různými koncovkami a jiným skloňováním; hrdina knížky by měl mít to svoje, včetně toho, jak se mění v pádech.