Pět písmen, žádný háček — Linda je jméno jako stvořené pro obálku knížky

Odkud se jméno Linda vzalo a proč mu rozumí celý svět

Linda vyrostla ze starého germánského slova „lind“ — měkký, jemný, ohebný. Stejným slovem se označovala i lípa a štíty z pružného lipového dřeva, takže se význam jména nejčastěji vykládá jako „jemná“, případně „lipová“. Původně to ani nebylo samostatné jméno: Linda vznikla zkrácením složených jmen jako Gerlinda, Rosalinda nebo Belinda a teprve časem se osamostatnila — a zkrácenina nakonec zastínila všechna dlouhá jména, ze kterých vyšla. Dnes už si skoro nikdo nevzpomene, že Belinda byla dřív.

Je to zároveň jedno z mála jmen, které v jiném jazyce funguje jako obyčejné slovo s krásným významem: španělsky a portugalsky znamená „linda“ hezká, půvabná. Ve Španělsku je tedy Lindino jméno zároveň kompliment. V Estonsku je Linda dokonce postava národního eposu — matka bájného siláka Kalevipoega, jejíž slzy podle pověsti naplnily jezero u Tallinnu. A protože se Linda píše bez diakritiky, vypadá stejně v češtině, angličtině, němčině i španělštině — nikde ho nemusí hláskovat ani vysvětlovat.

Světovou slávu jméno zažilo po druhé světové válce: na přelomu čtyřicátých a padesátých let bylo v USA vůbec nejčastějším dívčím jménem. K nám dorazilo o něco později a nikdy nebylo masové — Linda ve třídě obvykle bývá jen jedna, takže se jí nestane, že by se na zavolání otočilo půl chodby. Svátek slaví 1. září, v den, kdy začíná školní rok: kalendář jí tak přisoudil datum, které si zapamatuje celá rodina a žádný spolužák ho nepropásne.

Jak se Lindě říká doma

• Lindička — Nejněžnější domácí tvar — na dobrou noc, do věnování a do chvil, kdy je hrdince pět a usíná na rameni.
• Linduška — Měkká varianta se stejnou náladou, o chlup vzácnější; často ji používají babičky a dědové.
• Lindi — Kamarádský tvar ze školy a z hřiště — krátký, rychlý a snadno se volá přes celé hřiště.
• Lin — Úsporná dvoupísmenná přezdívka pro starší Lindy; zní trochu světácky, stejně dobře česky jako anglicky.
• Lindo — Oslovení v pátém pádu, jak ho píše čeština — v knížce zazní pokaždé, když na hrdinku někdo zavolá.