Libor má svátek uprostřed prázdnin — hlavní roli ve své knížce má ale celý rok

Odkud se jméno Libor vzalo

Původ jména se vykládá dvojím způsobem a obě stopy stojí za vyprávění. Latinská vede ke jménu Liborius: nosil ho biskup ze čtvrtého století, dodnes uctívaný jako patron německého Paderbornu — a kuriózně také přímluvce proti ledvinovým kamenům. Domácí výklad je jednodušší a možná hezčí: spojuje Libora se staročeským slovem „libý“, tedy milý a příjemný, stejným kořenem, z jakého vyrostli Luboš, Lubor nebo Libuše. Milé jméno v doslovném smyslu. V každém případě jde o jméno, které mimo Česko a Slovensko prakticky nepotkáte; do světa proniklo snad jen jako finanční zkratka LIBOR, kterou léta znali bankéři po celém světě — s klukem z téhle knížky ale nemá společného nic než písmenka. Největší vlnu obliby si Libor odbyl v sedmdesátých a osmdesátých letech, kdy patřil ke stálicím třídních výkazů. Dnes ho nosí spíš tátové a strejdové a mezi dětmi je vzácný — což z něj dělá jméno s rodinným příběhem: často se dědí a malý Libor mívá doma velkého jmenovce, po kterém dostal jméno. Nese ho i řada známých osobností, třeba dirigent Libor Pešek, který stál v čele liverpoolských filharmoniků, nebo fotbalista Libor Sionko. Svátek připadá na 23. července, doprostřed prázdnin — oslava se tak obvykle obejde bez lavic a většinou i bez bot.

Jak se Liborovi říká doma

• Libor — Plný tvar pro oficiální chvíle: nástup do školy, vysvědčení — a titul na obálce, kde má jméno stát celé a zpříma.
• Liborek — Nejněžnější podoba, kterou drží hlavně máma a babička. Hodí se i do věnování na první straně knížky — tam smí být něha napsaná černé na bílém.
• Borek — Kamarádská zkratka z konce jména, která funguje na hřišti a zní jako samostatné jméno — ostatně jím i je, takže Libor má v záloze vlastně jména dvě.
• Libore! — Pátý pád, kterým se volá přes celé hřiště, když je čas jít domů — a kterým na hrdinu volají i postavy v příběhu.