Josefína — jméno s noblesou starých časů, které se právě vrací. Tentokrát na obálku vlastní knížky

Odkud se Josefína vzala a proč se vrací

Josefína je ženská podoba jména Josef, které pochází z hebrejského Jóséf — „Bůh přidá, rozhojní“. Už v samotném významu je tedy schovaný příslib, že bude přibývat dobrého. Ženský tvar se Evropou rozšířil hlavně přes francouzskou Joséphine; nejslavnější nositelkou byla císařovna Josefína, manželka Napoleona, jejíž jméno znala celá Evropa. Stejné jméno dnes žije v mnoha jazycích — anglicky Josephine, italsky Giuseppina, slovensky Jozefína — takže se s ním malá cestovatelka neztratí ani za hranicemi, a přesto zní česká Josefína se svou dlouhou koncovkou ze všech podob nejměkčeji. V českých zemích jméno zdomácnělo v 19. století a za první republiky patřilo k městské eleganci — pak na desítky let skoro zmizelo, aby se v posledních letech vrátilo mezi jména, kterých v porodnicích rok od roku přibývá, spolu s Matyldou, Rozálií nebo Antonií. Rodiče na něm dnes oceňují přesně to, co mu kdysi uškodilo: nezní jako módní výstřelek, ale jako jméno s pamětí, které holčičce nezestárne. Kulturní historie k němu navíc přidává kapitoly, jaké má málokteré jméno. Pražská sopranistka Josefína Dušková byla přítelkyní Mozarta, který pro ni komponoval koncertní árie; do Bertramky, kde Duškovi hostili slavného skladatele, se za „paní Josefínou“ sjížděla hudební Praha. A Franz Kafka pojmenoval Josefína hrdinku své vůbec poslední povídky — zpěvačku, jejíž hlas dokáže shromáždit celý národ. Jméno, o kterém se skládaly árie a psaly povídky, si dětský příběh prostě zaslouží.

Josefínka, Pepina, Fína — jedno jméno, celá šatna podob

• Josefínka — Nejněžnější domácká podoba a pro většinu rodin ta první — provází holčičku školkovými roky a přirozeně sedne i do věnování v knížce.
• Pepina — Rozpustilá zkratka zděděná po Josefovi a Pepovi. Používá se doma a mezi nejbližšími; má v sobě humor a energii, které k živé holčičce patří.
• Pepička — Ještě mazlivější sestra Pepiny — tvar pro babičky, dědečky a chvíle, kdy se usíná.
• Josefka — Civilnější zdrobnělina bez dlouhého -ína. Hodí se do rodin, kde se velká jména nosí střídmě, a ve škole se z ní snadno stane přátelské oslovení.
• Fína, Fínka — Vzniká z konce jména, ne ze začátku, a právě tím je nezaměnitelná — kamarádská přezdívka na hřiště i do školní lavice.
• Józa — Starosvětský tvar, který se dnes nosí spíš s nadsázkou — ale krásně připomíná, jak hluboko do minulosti jméno sahá.