Karolína — jméno z královských dvorů v titulu vlastní knížky

Od Karla Velikého ke Karolíně: původ, význam a svátek

Karolína je ženská podoba jména Karel, které vzniklo ze staroněmeckého slova karl — „svobodný muž“. Proslavil ho Karel Veliký, latinsky Carolus Magnus, a to tak důkladně, že se z jeho osobního jména stalo ve slovanských jazycích rovnou slovo pro panovníka: české „král“ má kořen právě tady. Stejnou stopu nese Karlova univerzita se svým Karolinem — všechna ta slova vedou k témuž Carolovi. Karolína tak v sobě nosí zvláštní dvojici významů: doslova „svobodná“, zvukem i historií královská.

Ženská podoba Carolina se rozšířila po evropských panovnických dvorech — nosila ji britská královna Karolína z Ansbachu a v novější době kněžna Karolína Monacká; jméno po témže Carolovi dostaly i obě americké Karolíny na mapě. V Čechách jméno zdomácnělo v 19. století: pod pseudonymem Karolína Světlá tehdy psala jedna z největších českých spisovatelek, rodným jménem Johana Rottová, a už její volba napovídá, jak vznešeně jméno tehdejším uším znělo.

Dnešní Karolíny mají jiné vzory — na tenisových kurtech nesou jméno do světa Karolína Plíšková a Karolína Muchová. Obliba jména je přitom pozoruhodně stálá: zatímco módní jména vyletí a zase zmizí, Karolína se v českých žebříčcích drží v popředí od devadesátých let dodnes. Je to jedno z mála jmen, která zní vznešeně, a přitom nepůsobí staromódně — nepotřebuje vlny módy, protože z ní nikdy pořádně nevyšlo. Rodiče tak vybírají jméno, u kterého nehrozí, že bude za deset let znít jako vzpomínka na jednu sezónu.

Jméno má navíc vzácnou vlastnost, že funguje za všemi hranicemi: Angličané mají Caroline, Němci Carolin, Poláci Karolinu, Italové a Španělé Carolinu — v cizině tedy Karolína přijde nejvýš o svoje dlouhé í a á, ne o jméno samotné. Svátek slaví Karolína 14. července, uprostřed prázdnin — dort do školky sice nedoveze, zato svátkový se dá sníst u vody.

Kája, Karolínka, Línka — jak se Karolíně říká doma

• Karolínka — Nejněžnější podoba pro domácí použití: říkají tak Karolíně rodiče a prarodiče, dokud je malá — a často i dlouho potom. Přesně tenhle tvar se hodí do věnování na první stránce knihy.
• Kája — Nejrozšířenější zkrácenina, která Karolínu provází od školky po střední. O tvar se dělí s klučičím Karlem, takže teprve celé jméno v titulu dá jasně najevo, o kterou Káju jde.
• Kajča — Kamarádská podoba ze školních lavic a kroužků. Doma se moc nenosí, zato v partě zní přesně tak rošťácky, jak má.
• Lína, Línka — Vzácnější podoby z konce jména. Sahají po nich rodiny, kde už jedna Kája je — nebo kde chtějí oslovení, které nemá nikdo jiný ve třídě.