Justýna v příběhu měří všem stejně — spravedlnost má ve vínku už od římských dob

Odkud Justýna pochází: dva tisíce let spravedlnosti

Justýna má jeden z nejjasnějších rodokmenů, jaké česká jména nabízejí. Vzniklo jako ženská podoba římského jména Iustinus, odvozeného z přídavného jména iustus — spravedlivý, čestný, řádný. Je to týž kořen, který dodnes slyšíme ve slovech justice nebo justiční, a stejný základ nesla i Iustitia, římská bohyně spravedlnosti s váhami v ruce a páskou přes oči, aby měřila všem stejně. Když se řekne Justýna, říká se vlastně „spravedlivá“ — a to není výklad vyčtený mezi řádky, ale doslovný překlad.

Málokteré jméno navíc svůj význam tak poctivě odpracovalo. Z téže rodiny jmen pocházel byzantský císař, jehož sbírka zákonů položila základ právu, kterým se Evropa řídí dodnes — jméno se spravedlností v základu tedy nestojí jen na pěkné etymologii, ale na postavě, která psaná pravidla spravedlnosti skutečně dala světu. Pro holčičku je to hezké dědictví: jmenovat se po slově, které drží slovo.

Do Evropy se jméno rozšířilo s křesťanstvím. K jeho nejznámějším nositelkám patří svatá Justína z Padovy, mučednice ze čtvrtého století, jíž je zasvěcena jedna z největších bazilik v Itálii; její jméno pak nesly kostely, kláštery i generace dívek napříč Evropou.

V českých zemích byla Justýna dlouho jménem spíš výjimečným — a právě to se dnes ukazuje jako její síla. Rodiče, kteří hledají jméno s historií, ale nechtějí páté stejné jméno do třídy, ji objevují znovu. Justýn tak pomalu přibývá, jméno ale zůstává dost vzácné na to, aby malá Justýna nemusela své jméno doplňovat příjmením, aby se poznalo, o kterou jde.

Není to přitom jméno, které by platilo jen doma: polská Justyna je u našich severních sousedů dobře známá, francouzská a anglická Justine zní elegantně ve světě. Justýna s českou diakritikou — dlouhým ý, které jménu dává jeho protáhlý, důstojný zvuk — je ale jen jedna.

Svátek slaví Justýna 7. října. Datum si zaslouží místo v rodinném kalendáři: u vzácnějšího jména se na svátek snadno zapomene, protože ho nepřipomíná půlka třídy. Knížka, kde jméno stojí na obálce, je způsob, jak ho jednou provždy zapsat i do rodinné paměti.

Justýnka, Týnka, Justy: domácké podoby

• Justýnka — Nejčastější zdrobnělina — měkká a domácká. Přesně ta podoba, která patří do věnování na první stránce nebo do pusy před spaním, když se dočte poslední kapitola.
• Týnka — Podoba pro nejmenší: krátká a něžná, vysloví se dřív, než se malá Justýna naučí celé své jméno.
• Týna — Tak volají kamarádky ve škole a na hřišti — svižně a bez okolků. Podoba, kterou si jméno bere do světa.
• Justy — Moderní krátká verze pro rychlé zavolání přes celé hřiště nebo do dětského pokoje.
• Justýno! — Pátý pád, kterým se volá i v příběhu — oslovení, které hrdinku provází každým dialogem od první kapitoly po poslední.