Jméno římských císařů v knížce, kde velí šestiletý Julius

Odkud se Julius vzal a proč má svátek v dubnu

Julius je latinské jméno a původně to nebylo jméno, ale příjmení: rod Iuliů patřil ve starém Římě k nejstarším a jeho nejznámějším členem byl Gaius Iulius Caesar. Ti sami odvozovali svůj původ od Iula, syna bájného Aenea, a jazykozpytci k tomu přidávají řecké „ioulos“ — chmýří, první vousy, tedy mladý. Jméno tak paradoxně od začátku znamená spíš „mladíček“ než „vladař“, i když dnes působí přesně opačně.

Jedna stopa po Caesarovi zůstala v každém kalendáři na světě: měsíc červenec se latinsky jmenuje Iulius a odtud je anglické July, německé Juli i italské luglio. Julius je tedy jedno z mála jmen, po kterém je pojmenovaný celý měsíc — a přitom má svátek v úplně jiném ročním období. V českém kalendáři slaví 12. dubna, tři měsíce před „svým“ měsícem. Pro kluka, který se rád vytahuje, je to skvělá zásoba argumentů: má v roce dubnový svátek i sedmý měsíc.

V Čechách bylo jméno hodně slyšet v devatenáctém století a v první polovině dvacátého — patřilo spisovateli Juliu Zeyerovi i skladateli Juliu Fučíkovi, jehož „Vjezd gladiátorů“ zná každý, kdo byl někdy v cirkusu, i když netuší, jak se ta znělka jmenuje. Pak se na pár desetiletí skoro vytratilo a dnes se vrací v malých počtech: Julius je jméno, které se ve třídě neztratí a zároveň v ní obvykle není podruhé.

V cizině má sourozence, které Julius pozná i bez slovníku — italského Giulia, francouzského Julese, španělského Julia a německého či skandinávského Julia se stejným zápisem. Je to jméno, které přejde hranici bez překladu, což se pro hrdinu knížky hodí víc, než by člověk čekal.

Jak se Juliovi doma říká

• Julius — Plné jméno. V rodině se používá překvapivě často i mimo napomínání — je krátké a nese v sobě dost vážnosti na to, aby fungovalo jako oslovení hrdiny. V knížce patří do okamžiků, kdy se něco rozhoduje.
• Julínek — Nejměkčí podoba a nejčastější doma. Slabika navíc jméno úplně odzbrojí, takže se hodí k usínání, k utěšování a k větám, které začínají „no tak“. Ve vyprávění je to signál, že se dá vydechnout.
• Julek — Krátká klučičí varianta pro hřiště a kamarády. Nemá v sobě mazlení Julínka ani odstup Julia, dá se s ní zavolat přes celé pískoviště a je to zpravidla první podoba, kterou si Julius zvolí sám.
• Jula — Zkrácení až na dřeň, obvykle mezi sourozenci nebo od prarodičů. Zní téměř jako přezdívka a člověk zvenčí ji nepoužije — právě proto se hodí do příběhu jako důkaz, že mluvčí patří do rodiny.
• Julie a Juliusi — Dvě možná oslovení. Spisovný pátý pád zní „Julie“, což většina rodin neustojí, takže se v praxi volá „Juliusi“. Obojí je srozumitelné a v textu knížky je lepší držet se toho tvaru, který doma opravdu zaznívá.