Jméno Jonatan znamená „dar“ — a tady se to konečně hodí

Odkud se Jonatan vzal a co znamená

Jméno pochází z hebrejštiny, z tvaru Jehonatan (jinde Jonatan), a překládá se jako „Hospodin dal“ nebo prostě „dar“. Ve Starém zákoně ho nosí syn krále Saula — muž, který se vzdal nároku na trůn ve prospěch svého přítele Davida. Jejich přátelství je v celé knize popsáno tak silně, že se z Jonatana stal archetyp věrného kamaráda, ne bojovníka ani vládce. To je na dětské jméno neobvykle příjemný odkaz: jeho původní hrdina je proslulý tím, že stál při někom jiném.

V Česku má jméno ještě jednu vrstvu, kterou většina rodičů zná, i když by ji nepojmenovala. Jonatan Lví srdce je starší bratr z knihy Astrid Lindgrenové — ten, který se nebojí, protože se bojí za dva. Kdo tuhle knížku jako dítě četl, má jméno Jonatan neodmyslitelně spojené s odvahou, která není hlasitá. A do třetice: Jonatán je taky odrůda jablek, což je asi jediný případ, kdy má šestileté dítě jméno, které se dá sníst.

Mezi českými chlapci je Jonatan pořád spíš vzácnost — ročně ho dostane řádově pár desítek kluků, takže na hřišti se po zavolání většinou otočí jeden. Ve světě je to jinak: anglická podoba Jonathan patří k naprosto běžným jménům a v židovské tradici je Jonatan doma odjakživa. Praktický důsledek pro rodiče je hezký — jméno je u nás nevšední, ale nikde ve světě není potřeba ho hláskovat dvakrát.

Jak Jonatan zní v příběhu

Vypravěči se s tímhle jménem pracuje dobře, protože má rytmus. „Jo-na-tan“ jde vyslovit důrazně i něžně podle toho, co se zrovna v příběhu děje — a to je při předčítání nahlas znát. V napínavé pasáži se dá říct celé a pomalu, v té laskavé se automaticky zkrátí na Jonatánka, aniž by to kdokoli musel vysvětlovat.

Pádování je navíc bez pastí. Jonatana, Jonatanovi, s Jonatanem — všechno vychází přirozeně a nic nevytvoří tvar, u kterého by dítě zaváhalo, jestli je řeč pořád o něm. Když se pak v knize objeví oslovení „Jonatane!“, funguje přesně tak, jak má: jako věta, kterou zná ze života, jen tentokrát v ní volají hrdinu.

A ještě jedna drobnost, které si všimne až ten, kdo předčítá pravidelně: jméno Jonatan se v textu neplete s ničím jiným. Nemá v češtině obecné slovo, které by mu znělo podobně, takže i tříleté ucho ho ve větě chytne napoprvé. U jmen, která se kryjí s běžným slovem, se stává, že dítě chvíli neví, jestli byla řeč o něm, nebo o věci. Tady žádné takové zaváhání nehrozí a hrdina zůstává hrdinou od první stránky do poslední.

Dobře funguje i to, že jméno začíná měkkým J a končí na souhlásku. Věta ho unese na začátku i na konci — „Jonatan se rozhodl“ zní stejně přirozeně jako „a to celé vymyslel Jonatan“. Vypravěč tak nemusí jméno pořád strkat na stejné místo, což je přesně ta věc, kvůli které texty se jménem dítěte občas znějí strojově.

Jonatánek, Jony, Nátan — kdy se používá které

• Jonatánek — Domácká podoba pro nejmenší a pro chvíle, kdy je potřeba měkkost — usínání, nemoc, smíření po hádce. V knize se hodí do vět, kde se o hrdinovi mluví s něhou, ne do těch, kde překonává strach.
• Jony — Krátká, moderní a kamarádská varianta. Tohle je jméno pro partu, hřiště a poslední lavici. Zní stejně dobře česky jako v angličtině, takže z něj kluci většinou nevyrostou ani na druhém stupni.
• Nátan — Zkrácení odzadu, které v Česku slýcháte spíš zřídka, ale funguje výborně — vypadá jako samostatné jméno a pro staršího kluka je to elegantní úniková cesta od domáckých tvarů.
• Jonda — Ryze česká, trochu venkovská a rošťácká podoba. Pasuje na kluka, který přijde domů zablácený a spokojený s tím, jak se to povedlo.
• Jonatane — Plný pátý pád. Používá se přesně dvakrát: když je něco vážně důležité, a když je zle. Děti tenhle tvar poznají neomylně — a proto má v příběhu takovou sílu, když ho vysloví někdo, kdo hrdinovi věří.