Johana — jméno, které nosila česká královna

Původ a význam: od hebrejského Jóchanána k české královně

Johana vede svůj původ k hebrejskému jménu Jóchanán, „Bůh je milostivý“. Je to ženský protějšek Jana — Johana a Jana jsou tedy sestry, jen Johana je ta starší a vznešenější z obou podob. Zatímco Jana patřila po většinu dvacátého století k nejčastějším českým ženským jménům vůbec, Johana stála dlouho v jejím stínu — a právě proto dnes působí svátečně a nevyčerpaně.

Oblouk její obliby je přitom sám o sobě příběh. Ve venkovských matrikách devatenáctého století patřila Johana (tehdy často psaná ještě postaru Johanna) k nejobyčejnějším jménům — nosily ji prababičky dnešních prvňaček. Během dvacátého století ale téměř zmizela: módu ovládly kratší Jana a Hana a Johana zůstala jménem ze starých fotografií. Vrátila se až po roce 2000, ve stejné vlně jako Anežka nebo Rozálie, a dnes se mezi novorozenými holčičkami znovu drží na předních příčkách. Rodiče v ní nacházejí jméno, které je tradiční, a přitom ho ve třídě nenosí polovina lavic.

České dějiny mají navíc Johanu přímo na trůnu: Johana z Rožmitálu byla manželkou Jiřího z Poděbrad a jako královna proslula rozvahou a diplomatickým umem. A jedna jazyková perlička: domácké zkracování Johany bylo kdysi tak běžné, že se z něj osamostatnilo dnešní jméno Hana — samostatné jméno s vlastním svátkem je původně jen Johanina zdrobnělina.

Jméno navíc bez úhony cestuje po světě, jen si všude obléká místní kabát: francouzsky je z něj Jeanne, anglicky Joan nebo Joanna, španělsky Juana, italsky Giovanna a německy Johanna. Česká podoba se od té německé liší jediným písmenem — píše se s jedním „n“. Právě na to je dobré myslet u věnování nebo při zadávání jména: Johana s jedním „n“ je tvar z českého kalendáře, Johanna se dvěma je import.

Svátek slaví Johana 21. srpna, na samém konci prázdnin. V rodinách s Johankou se to datum vyplatí znát: poslední prázdninový týden tak kromě loučení s létem nabízí i důvod k malé oslavě.

Johanka, Johča, Johi: jak se Johaně říká doma

• Johanka — Nejběžnější domácká podoba — tak jméno slyší školka, babička i celé hřiště. Přesně tenhle tvar se nejčastěji hodí do věnování na první stránce knížky.
• Johča — Tvar ze školní družiny a od starších sourozenců. Kamarádský, trochu rošťácký — používá se tam, kde se Johanka právě nechová jako slečna.
• Johi — Krátké zavolání na hřiště, na výlet a na kolo. Ujme se všude, kde se spěchá a na tři slabiky není čas.
• Hanka — Historická zkrácenina: z domáckého tvaru Johany kdysi vzniklo samostatné jméno Hana. Když se dnes Johaně řekne Hanka, vrací se tím jméno vlastně ke svým kořenům.