Ve třídě bývalo pět Jitek. Dneska je Jitka jedna — a knížku má celou pro sebe

Odkud se Jitka vzala a proč jich byla plná půlka minulého století

Jitka je česká podoba biblické Judity a přes ni sahá až k hebrejskému Jehudit, tedy „žena z Judeje“. Do češtiny se dostala ve středověku a zdomácněla tak důkladně, že se obě podoby po staletí střídaly u téže osoby — jedna a tatáž kněžna se v kronice psala jednou takhle, v listině podruhé onak. Proto mají přemyslovské kněžny v učebnicích obě verze a proto se most, který nechala ve 12. století postavit přes Vltavu manželka Vladislava II., dodnes jmenuje Juditin. Byl to teprve druhý kamenný most ve střední Evropě a stál na místě, kde dnes stojí ten Karlův.

Vedle učebnicového výkladu žije lidová etymologie, která jméno spojuje s jitrem, tedy s ránem a s rozbřeskem. Jazykovědci ji neuznávají, ale drží se houževnatě — a rodičům, kteří jméno vybírali, zněla vždycky líp než odkaz na starověkou Judeu. Na dětské knížce se ostatně hodí obojí: ranní světlo i žena, která si v příběhu poradí sama.

Oblibu jména je vidět po generacích. Jitka patřila k nejčastějším dívčím jménům padesátých až sedmdesátých let, takže dnes ho nosí hlavně babičky a maminky. Mezi novorozenými holčičkami je zato vzácné: když někdo dneska řekne Jitka, myslí buď ženu, které je přes padesát, nebo malou holku, jejíž rodiče šli vědomě proti proudu. Svátek má 5. prosince, hned na začátku adventu — jeden z nejtmavších a nejkratších dní v roce, což je docela slušný důvod dát jí něco, co se dá číst pod lampou.

Jak se Jitce říká doma

Jitka je krátká sama o sobě, takže ji domácké podoby nezkracují — spíš ji rozehrávají do měkka. Vyber ten tvar, kterým jméno doma opravdu zní.

• Jitunka — Nejjemnější z celé řady a nejčastější u předškolaček. Používá se, když se hladí po hlavě a když se chválí — a je to tvar, který se hodí do věnování na první straně, protože takhle jméno zní jen doma.
• Jíťa — Nejkratší a nejrozšířenější zdrobnělina, kterou říká rodina i kamarádky ve škole. Vydrží nejdéle: dospělé Jitce se říká Jíťo ještě dlouho potom, co Jitunka vyšuměla.
• Jituška — Babiččin tvar. Zní starosvětsky a laskavě a mívá ho na jazyku ta část rodiny, která jméno kdysi pomáhala vybírat.
• Jituš — Uříznutá Jituška, kterou mezi sebou používají kamarádky. Patří do zprávy a přes plot na zahradě, ne do vypravování.
• Jitulka — Hravá varianta pro batolecí věk a pro chvíle, kdy se něco prosí.
• Jitko — Oslovení, tedy pátý pád — jediný tvar, kterým se dítě volá celým jménem, ne zdrobnělinou. V knížce ho uslyší pokaždé, když na ni některá z postav mluví přímo.
• Jitka — Plné jméno. Vytahuje se, když je něco vážně, a hlavně tehdy, když je něco její — sešit, dveře od pokoje, obálka knížky.