Jaroslav v žákovské, Jaroušek doma — knížka unese obě jména

Odkud jméno je, co znamená a kdy má svátek

Jaroslav je staroslovanské složené jméno. První část odkazuje k přídavnému jménu jarý — v starší češtině prudký, plný mladé síly, tentýž kořen, jaký nese jaro jako roční doba. Druhá část je slav, tedy sláva. Dohromady se vykládá jako silný slávou nebo slavící mladou silou. Jméno tedy nepopisuje vlastnost, kterou by dítě mělo teprve získat; popisuje energii, kterou už doma znají.

Historicky nejznámějším nositelem je kyjevský kníže Jaroslav Moudrý z 11. století, po němž je pojmenováno ruské město Jaroslavl. V slovanských jazycích jméno žije dodnes v podobách Jarosław v polštině a Jaroslav v ruštině a ukrajinštině, takže jde o jméno, kterému rozumí půlka Evropy — ale píše se všude prakticky stejně, což u cestování s pasem není samozřejmost.

V Čechách je Jaroslav jméno, které v populaci patří k nejčetnějším mužským jménům vůbec, ale ta četnost je nahromaděná v ročnících zhruba od dvacátých do padesátých let minulého století. Novorozeným chlapcům se dnes dává vzácně, takže dnešní Jaroslav bývá ve třídě sám a doma má často jmenovce o dvě generace výš. To je mimochodem důvod, proč se jméno tak dobře hodí do příběhu s dědečkem — ta linka existuje v mnoha rodinách doopravdy.

Česká kultura na tohle jméno vsadila nezvykle často. Jaroslav Hašek napsal Švejka, Jaroslav Foglar Rychlé šípy, Jaroslav Vrchlický přeložil Danta a Fausta. A dvě z českých Nobelových cen nesou tohle křestní jméno: chemik Jaroslav Heyrovský ji dostal v roce 1959 za polarografii, básník Jaroslav Seifert v roce 1984 za literaturu. Když se doma řekne, že Jaroslav je jméno pro někoho, kdo něco dokáže, není to prázdná pochvala — je to výčet.

Svátek slaví Jaroslav 27. dubna. Vychází tedy na konec dubna, do doby, kdy je jaro obsažené v jeho jménu venku právě vidět.

Jak se Jaroslavovi doma říká

• Jarda — Nejběžnější dospělá zkratka. Používá se v práci, mezi kamarády a v okamžiku, kdy je potřeba jméno vyslovit rychle. U malého dítěte zní o pár let starší, než ve skutečnosti je — proto ho rodiče často vytáhnou až na prahu školy.
• Jarek — Měkčí a mladší varianta téhož. Hodí se do oslovení mezi vrstevníky a v pátém pádu (Jarku) se dobře volá přes hřiště, protože končí na tvrdou souhlásku a nese se.
• Jaroušek — Domácká podoba pro nejbližší kruh. Skoro nikdy nezazní na veřejnosti a přesně proto funguje v knize — vypravěč jím dá najevo, že mluví zevnitř rodiny, ne zvenčí.
• Jára — Krátký tvar, který v češtině zlidověl hlavně díky Járovi Cimrmanovi. Nese v sobě notnou dávku dobromyslné ironie, takže se hodí do situací, kdy si hrdina sám ze sebe trochu utahuje.
• Slávek — Zkratka z druhé poloviny jména, kterou dnes slyšíte spíš u starší generace. Když ji v rodině někdo používá, je to většinou přezdívka zděděná po jmenovci.
• Jaroslave — Pátý pád plného jména. V knize se schovává na scény, kde na něčem záleží — právě proto, že ho dítě jinak slyší jen zřídka.