Jarmila z Máchova Máje dostane vlastní knížku — a v ní šťastný konec

Odkud se Jarmila vzala a co znamená

Jméno Jarmila je slovanské a složené ze dvou srozumitelných slov: z „jarý“, tedy svěží, mladý, jarní, a z „milý“. Vykládá se proto jako milující jaro nebo jarní a milá. Není to jméno starobylé v tom smyslu, že by ho nosily kněžny — do češtiny se dostalo až za národního obrození, kdy se podobná průzračně česká jména sestavovala schválně, aby se do křestního kalendáře vedle jmen latinských a hebrejských dostala i domácí.

Z obrozeneckého slovníku ho vytáhla literatura. Karel Hynek Mácha dal roku 1836 jméno Jarmila dívce z Máje, a právě tahle jediná postava z něj udělala jméno, které lidé znali dřív, než ho někomu dali. Máchova Jarmila skončí v jezerních vlnách a její jméno v básni spíš křičí Vilém než ona sama; dvě stě let poté je docela příjemné napsat pro Jarmilu příběh, kde se jezero jenom třpytí a hrdinka z něj odchází po svých.

Skutečná vlna přišla později. Nejvíc Jarmil se v českých zemích narodilo zhruba mezi dvacátými a padesátými lety minulého století; z té doby pochází i většina dnešních Jarmil. Mezi nimi Jarmila Kratochvílová, které v roce 1983 běh na 800 metrů vynesl světový rekord, jenž přežil celé generace běžkyň po ní. Od té doby jméno z rodných listů skoro vymizelo a teprve v posledních letech se objevuje znovu — často právě jako jméno po babičce nebo prababičce.

Svátek slaví Jarmila 4. února. Vychází brzy po pololetním vysvědčení a hodně dlouho před koncem zimy, takže knížka pojmenovaná po jarní dívce přichází v den, kdy je jaro ještě slušně daleko. Pro příběh je to mimochodem použitelný nápad sám o sobě: hrdinka, jejíž jméno znamená jaro, ho jde uprostřed února hledat.

Jak se Jarmile doma říká

• Jarmilka — Nejbližší podoba plnému jménu a nejčastější oslovení malé holčičky. Zdrobnělina je slyšet i v příbuzenském „naše Jarmilka“, kterým se v rodině odlišuje dítě od dospělé jmenovkyně.
• Jarka — Krátká, rázná varianta z první slabiky. Používá se hlavně mezi vrstevníky a ve škole; dospělé Jarmile většinou zůstane na celý život právě tahle.
• Jaruška — Měkčí protějšek Jarky, typický pro babičky, tety a předčítání před spaním. V knížce sedí do vět, kde někdo hrdinku uklidňuje nebo chválí.
• Jaruš, Jaruna — Familiární oslovení bez koncovky a jeho hravé rozšíření. Zní kamarádsky, hodí se do dialogů mezi sourozenci a do popichování.
• Míla, Milka — Druhá větev, odvozená z konce jména. Volí ji ten, komu se první polovina zdá tvrdá; v příběhu se hodí, když má postava hrdinku oslovovat jemně a trochu důvěrněji než ostatní.
• Jarča, Jája — Nejvíc neformální podoby, spíš pubertální a partičkové. Do knížky pro předškolačku se hodí jen jako přezdívka, kterou jí dá starší sourozenec.
• Jarmilo — Oslovovací tvar plným jménem. V češtině zní slavnostně až přísně — proto ho v příběhu uslyšíte hlavně ve chvíli, kdy hrdinku někdo volá zdálky nebo kdy je něco vážně.