Denisovo jméno nese katedrála francouzských králů i celé město u Paříže. Tahle knížka ho ponese jen pro jednoho kluka.

Odkud se jméno Denis vzalo

Denis má rodokmen dlouhý přes dva tisíce let: vznikl z řeckého Dionysios, „zasvěcený Dionýsovi“ — bohu vína, divadla a bujarých slavností. Už ve svém původu má tedy zapsanou radost a energii; staří Řekové ho dávali dětem jako přání veselého života, a něco z té divadelní krve v něm zůstalo dodnes — Denis bývá ten, kdo má hlavní slovo, když se u táboráku vymýšlejí historky. Do Evropy jméno rozneslo křesťanství a největší stopu nechalo ve Francii: svatý Denis byl ve třetím století prvním pařížským biskupem a dodnes je patronem celé země. Legenda o něm patří k nejslavnějším v Evropě — a pahorek, na kterém podle ní zemřel, se dnes jmenuje Montmartre, hora mučedníků. Bazilika Saint-Denis, v níž jsou pohřbeni francouzští králové, i stejnojmenné město na severním okraji Paříže nesou jeho jméno dodnes; málokteré klučičí jméno má na mapě Evropy tak viditelný pomník. Podoba jména se přitom cestou staletími skoro nezměnila: francouzština i ruština píší Denis stejně jako čeština, angličtina přidala jedno n a píše Dennis, Ukrajina zná Denyse. Že je to jméno vypravěčů, potvrzuje i historie: nosil ho Denis Diderot, muž, který sepsal první velkou encyklopedii světa, a filmový Dennis — postrach okolí zase předvedl, že kluk s tímhle jménem hravě zaměstná celou ulici. K nám jméno dorazilo pozdě. Zatímco ve Francii patří ke klasice, v Česku se masově začalo dávat až po roce 1989, kdy rodiče sáhli po jménech, která obstojí i za hranicemi — a Denis obstál: z devadesátkové novinky se stalo usazené jméno, které dnes nosí už druhá generace kluků. V třídnici nikoho nepřekvapí, a přitom ho pořád nepotkáte na každém rohu. Svátek slaví Denis 11. září.

Jak se Denisovi říká doma i na hřišti

• Denísek — Nejměkčí podoba, kterou má jméno v zásobě — říká se tak u večerního čtení a podepisuje se tak věnování na první stránce. Dlouhé í uprostřed udělá z řízného jména pohlazení; přesně ta verze, která jednou zůstane v knížce vzpomínek.
• Deny — Podoba pro hřiště a partu: dvě slabiky bez jediného háčku, na které se dobře volá přes celý dvůr a které se vejdou i na dres nebo na kryt telefonu.
• Denda — Kamarádská přezdívka do školy a do oddílu — drží klučičí říz, a přitom nezní jako z rodného listu. Většinou ji vymyslí spolužáci a rodičům chvíli trvá, než jim dojde, o kom je řeč.
• Den — Úsporná verze pro léta, kdy začne být „Denísek“ najednou moc. Tak krátká, že z ní zbylo jedno obyčejné české slovo — a to slovo je den.