Elena je jméno ze světla — a v knížce ho konečně někdo vysloví nahlas

Odkud se Elena vzala a co znamená

Kořen jména vede do staré řečtiny ke slovu, které souvisí se září, sluneční paprsky a pochodní. Řecká Helené z něj vzešla nejspíš právě v tomhle významu — „ta zářící“, „ta, která svítí“ — a při cestě přes latinu do románských i slovanských jazyků se z ní odloupla počáteční hláska. Tak vznikla Elena: italská, španělská, rumunská, bulharská i slovenská podoba téhož jména, které si v češtině časem vydobylo místo vedle své starší příbuzné a dnes stojí samostatně, ne jako zkrácenina.

V českém kalendáři má Elena svátek 16. března. Není to den, který by v rodinách zapadl — spadá do jarního předělu, kdy se dá slavit venku, a mezi březnovými jmény patří k těm nejzvučnějším.

Zajímavý je i rozdíl mezi českým a slovenským vnímáním. Na Slovensku je Elena jméno s dlouhou tradicí a hlubokými kořeny, u nás dlouho působilo spíš jako jižanská, „dovezená“ volba — a právě proto ho dnešní rodiče často vybírají: zní mezinárodně, ale nepůsobí cize. Rodina ho vysloví bez zaváhání kdekoli od Balkánu po Pyrenejský poloostrov a nikdo si ho nemusí hláskovat.

Význam se hodí i k vymýšlení příběhu. Jméno, které znamená světlo, si samo říká o zápletku, kde je někde tma a někdo ji musí rozsvítit — ať už jde o noční ulici, jeskyni, nebo jen o kamaráda, kterému je smutno. Knížka pro Elenu tuhle nabídku nemusí využít, ale je dobré vědět, že tam leží.

Stojí za zmínku i to, jak se Elena chová v samotném názvu knihy. Většina titulů má tvar „jméno a něco“ a jméno v nich udává rytmus první poloviny věty. Elena končí na nepřízvučné -a, které se s následující spojkou spojí do jednoho plynulého nádechu — mezi jménem a dějem nevzniká zádrhel, jaký se dělá u jmen zakončených souhláskou. Prakticky to znamená, že Elena snese i delší a divočejší pokračování názvu, aniž by se titul rozpadl na dvě půlky. Když si vymýšlíte vlastní zápletku, klidně jděte do delší věty; jméno ji udrží pohromadě.

Jak se Eleně doma říká

• Elenka — Nejběžnější domácká podoba a zároveň ta nejjemnější. Používá se doma, ve školce a v okamžicích, kdy je potřeba pofoukat koleno. V knížce se hodí do přímé řeči rodičů, zatímco vypravěč zůstává u plné Eleny.
• Ela — Kratší, rychlejší a o poznání odvážnější varianta — jméno, kterým se dítě představí novým kamarádům na hřišti. Pozor, Ela existuje i jako samostatné jméno, takže v rodinách bývá potřeba jednou za čas doplnit, že celým jménem je to Elena.
• Lena — Vzniká odpadnutím počátečního e a je nejmezinárodnější ze všech podob: v němčině, švédštině i chorvatštině je Lena běžné jméno samo o sobě. Pro Elenu s příbuznými v zahraničí je to tvar, který zvládne úplně každý.
• Eli — Školní, kamarádská zkratka mezi vrstevníky. Bývá to první podoba, kterou si dítě zvolí samo, bez rodičů — a proto ji stojí za to použít v dialozích s kamarády, ne v oslovení od dospělých.
• Elenka nejmenší (Elenečka, Elči) — Tvary, které vydrží jen doma a jen do určitého věku. Do vytištěné knížky se hodí spíš do věnování než do příběhu — za pár let bude jejich čtení výborná legrace.