Nejslavnější příběh o Davidovi je starý tři tisíce let. Ten další může být o Davídkovi.

Odkud se jméno David vzalo a co znamená

David je jedno z nejstarších jmen, která se u nás dodnes běžně dávají — nese se nepřetržitě přes tři tisíce let a za tu dobu se skoro nezměnilo. Pochází z hebrejského slova dód, tedy miláček, milovaný. Davídek tak nosí své nejčastější rodinné oslovení vlastně zabudované přímo ve významu jména: říkat mu doma „miláčku“ je jen překlad toho, co už dávno stojí v jeho rodném listě.

Nejslavnější David byl nejmladší z osmi bratrů: pastýř, kterého nikdo nebral vážně, dokud s prakem a pěti oblázky neporazil obra Goliáše. Později se stal králem a tradice mu připisuje velkou část biblických žalmů — bojovník, který zároveň skládal písně. Po něm dostala jméno Michelangelova pětimetrová socha ve Florencii, dnes snad nejznámější socha světa, a jméno nosí i řada sportovců a muzikantů od Davida Beckhama po Davida Bowieho; českým dětem dnes nejspíš naskočí jako první hokejista David Pastrňák.

Přes bibli se jméno rozšířilo do celé Evropy: Angličané, Španělé, Francouzi i Skandinávci ho píšou úplně stejně a ve Walesu je svatý David dokonce patronem celé země — jeho svátek se tam slaví jako národní den. V Česku patří David ke stálicím: velkou vlnu zažil v osmdesátých a devadesátých letech, kdy se pravidelně držel v první desítce, a mezi oblíbenými klukovskými jmény zůstává dodnes. Ve třídě proto bývá Davidů víc; o důvod navíc mít knížku, ve které je hned od obálky jasné, o kterém Davidovi se vypráví.

Svátek slaví David 30. prosince, v tom zvláštním tichém týdnu mezi Vánoci a Silvestrem, kdy bývá celá rodina pohromadě a večery jsou dlouhé. Dárek ke svátku tak u Davida skoro vždycky najde publikum ochotné číst nahlas — a knížka nadepsaná jeho jménem se v tom týdnu nesplete s žádným opožděným vánočním dárkem.

Jak se Davidovi říká doma

• Davídek — Nejčastější domácí podoba — něžná, ale ne přeslazená. Vydrží od miminka až do školky a spousta Davídků na ni slyší i dlouho potom, hlavně od babiček a při loučení u dveří.
• Davča — Klukovská verze ze hřiště a ze šatny. Říkají si tak spolužáci a spoluhráči — doma se ujme, jakmile má David vlastní partu a vlastní plány.
• Dáva — Krátká a ležérní podoba pro starší kluky. Dvě slabiky, které se dobře křičí přes celé hřiště, když se rozdávají míče a role.
• Dave — Anglická podoba, čte se [dejv]. Ujímá se v rodinách, kde se mluví oběma jazyky, a mezi hráči a sportovci zní světově.
• Davide! — Pátý pád, kterým jméno v češtině doopravdy žije. Takhle Davida oslovují postavy v příběhu — i rodiče, když je něco důležitého. Něžnější varianta „Davídku“ patří spíš večernímu předčítání.