Za jménem Artur stojí medvěd i král. Teď za ním bude i vlastní knížka

Původ, význam a svátek jména Artur

O původu jména Artur se dodnes vedou spory a to je na něm to nejlepší. Nejčastěji se odvozuje z keltského (velšského) základu, kde se ukrývá slovo pro medvěda — artos. Medvěd byl v keltském světě zvíře vůdců: silné, klidné, nikoli útočné. Druhá stopa vede do latiny k rodovému jménu Artorius, které nosili už Římané dávno předtím, než se do Británie dostaly první příběhy o králi. Obě verze si docela slušně rozumí: ať tak či onak, Artur vždycky znamenal někoho, koho ostatní následují.

Do Evropy se jméno rozšířilo hlavně skrz literaturu — středověké romány o rytířích kulatého stolu byly svého času něco jako dnešní filmová série a jméno hlavní postavy putovalo s nimi. Do češtiny přišlo v podobě bez h, tedy Artur, na rozdíl od anglického Arthur nebo francouzského Arthura. Tahle drobnost se hodí připomínat úřadům i učitelkám a v knize je vidět hned na obálce.

U nás Artur nikdy nepatřil mezi jména, kterých je v jedné třídě pět. Zůstává v pásmu, kde je člověk snadno k nalezení a přitom nepotřebuje k svému jménu příjmení jako rozlišovací znak. Poslední roky mu přeje návrat starších, trochu vážných jmen — spolu s Rudolfem, Otakarem nebo Vilémem se vrací i Artur, protože zní staře a moderně zároveň.

Svátek slaví Artur 26. listopadu. Je to datum na samém konci podzimu, pár týdnů před adventem, kdy už bývá tma dřív, než se stihne dopít odpolední čaj — a čtení nahlas se tou dobou v mnoha rodinách stává hlavní zábavou večera.

Arturek, Artík, Áťa: jak se jménu Artur říká doma

• Arturek — Nejběžnější česká zdrobnělina a u malých kluků vlastně hlavní jméno. Zjemní tvrdé r na konci a zní domácky, aniž by ubrala jménu vážnost. Bývá to ta podoba, kterou dítě samo řekne jako první, když se ho někdo zeptá, jak se jmenuje.
• Artík — Kratší a hravější varianta, typická pro sourozence a kamarády ze školky. Používá se hlavně v rychlé řeči — při hře, při volání na dvorku, když na Arturka není čas.
• Áťa — Nejměkčí podoba, obvykle rodinná a často jen pro babičku a dědu. Nese v sobě celý předškolní věk a většina Arturů ji dřív nebo později začne odmítat, aniž by ji doma kdokoli přestal používat.
• Arture — Pátý pád, tedy tvar pro oslovení. Slyší ho každý Artur ve dvou situacích: když je něco vážně důležité, a když se něco vážně rozbilo. V knize se hodí přesně tam, kde chcete, aby hrdina na chvíli zpozorněl.
• Artuš — Česká podoba jména legendárního krále. Jako křestní jméno se dnes prakticky nedává, zato jako přezdívka se k Arturovi lepí sama — obvykle ve chvíli, kdy se ve škole probírají rytíři.