Bohumil je český Theofil — a v knížce to jméno konečně zazní celé

Bohu milý: jak jméno vzniklo a proč se vrátilo

Bohumil je složenina ze dvou českých slov — Bůh a milý — a znamená doslova „Bohu milý“ nebo „milující Boha“. Není to původní domácí výmysl: jde o kalk, tedy doslovný překlad, řeckého jména Theofilos (Theofil), které je složené úplně stejně z theos a fileó. Bohumil je tak vlastně český Theofil, jen postavený z domácích dílů. Ženská podoba Bohumila funguje na stejném základě.

Druhá část jména, -mil, je koncovka celé rodiny slovanských jmen: Vlastimil, Jaromil, Radomil. Sdílí ji i Miloslav, a právě proto se pro všechna tahle jména dá použít stejná domácká podoba Míla. První část, Bohu-, se naopak potkává s Bohuslavem a Bohdanem — a tady vzniká nejčastější omyl. Bohuslav znamená „slavící Boha“ a Bohdan „Bohem daný“; s Bohumilem mají společný jen první díl, ne význam. Za Bohdana bývá Bohumil v dospělosti spletený nejčastěji.

Jméno se v Čechách výrazně rozšířilo v době národního obrození, kdy se cíleně sahalo po slovanských složeninách místo latinských a řeckých předloh — Bohumil byl přesně ten typ jména, které se hodilo. Ve dvacátém století ho pak nesla řada známých Čechů: spisovatel Bohumil Hrabal nebo malíř Bohumil Kubišta. Mezi novorozenci je dnes vzácné, což je pro knížku spíš výhoda — jméno na obálce nepůsobí jako jedno z mnoha.

Svátek slaví Bohumil 3. října. Vychází to na začátek podzimu, takže knížka se jménem na obálce padne přesně do doby, kdy se venku zkracují dny a večerní čtení se vrací do programu.

Česko není jediné, kde se jméno drží. Polsky je to Bogumił, jihoslovansky Bogomil, a právě v té podobě se dostalo i do dějin: středověké bulharské hnutí bogomilů dostalo jméno po knězi Bogomilovi. Bohumil, Bogumił i Bogomil jsou přitom pořád jedna a táž složenina — stejný Bůh, stejné milý.

Bohoušek, Bohouš, Míla — kdy se která podoba hodí

• Bohoušek — Nejteplejší podoba a u malých kluků ta nejběžnější. Používá se doma, při usínání a v okamžicích, kdy je potřeba někoho pochválit nebo utěšit. V předškolním věku bývá Bohoušek slyšet mnohem častěji než celé jméno. Právě tuhle podobu do knihy zadává většina rodičů, protože je to jméno, na které kluk doopravdy reaguje.
• Bohouš — Verze pro kamarády a pro školu. Zní krátce a klukovsky, dá se zavolat přes celé hřiště a nezní dětinsky ani ve chvíli, kdy se z Bohouška stane druhák, který si na zdrobněliny přestává potrpět.
• Míla — Podoba odvozená od druhé části jména, tedy od -mil. Používá ji hlavně starší generace a širší rodina. Má jednu vlastnost, kterou je dobré znát: Míla říká rodina i Miloslavům, Vlastimilům a Bohumilám, takže samotné oslovení nemusí být jednoznačné.
• Bohumílek — Zdrobnělina odvozená rovnou z celého jména, ne z Bohouše. Slyšet je hlavně od prarodičů a v psaných blahopřáních; v mluvě je vzácnější, protože je delší než Bohoušek.
• Bohumil — Plný tvar. Kromě dokladů a přihlášek se používá při představování, při napomínání a při slavnostních chvílích — a proto působí tak dobře na obálce knihy, kde plní přesně tu třetí roli.
• Bohumile — Oslovení, tedy pátý pád. Stojí za to ho děti naučit používat správně, protože právě u složených jmen se nejčastěji zkomolí. V příběhu ho na hrdinu volají ostatní postavy. Bohumile, pojď se podívat — takhle nějak zní věta, kterou v příběhu uslyší nejčastěji.