Boris znamená bojovník. Tady konečně dostane za co bojovat

Odkud se Boris vzal a proč má svátek na začátku září

Boris je jméno slovanského původu a jeho kořen bor- znamenal boj, zápas, přemáhání. Vykládá se tedy nejčastěji jako „bojovník“ nebo „ten, kdo se pere za svoje“ — ne ve smyslu rvačky, spíš vytrvalosti. Vedle toho existuje starší stopa, která vede k bulharským chánům turkického původu: v podobě Bogoris se jméno spojuje se slovem pro šelmu, sněžného levharta. Ať se přikloníte ke které chcete, obě čtení znamenají v podstatě totéž — někoho, kdo neuhne.

Historicky se jméno proslavilo díky bulharskému knížeti Borisi I., který v devátém století přivedl svou zemi ke křtu a později na svém dvoře přijal žáky Cyrila a Metoděje poté, co museli odejít z Velké Moravy. Slovanské písmo, které tady u nás nemělo šanci přežít, tak pokračovalo právě pod ochranou muže jménem Boris. O něco později se ve východoslovanském prostředí objevují svatí bratři Boris a Gleb — a odtud se jméno rozšířilo po celé východní Evropě.

V českém kalendáři má Boris svátek 5. září, hned na začátku školního roku. To je pro obdarování mimořádně praktické datum: připadá do prvního zářijového týdne, kdy je dítě po prázdninách zpátky ve škole a dárky zrovna nikde nelétají. U nás Boris nikdy nepatřil k nejčastějším jménům, ale ani nezmizel — drží se dlouhodobě v té skupině, kde je jméno pořád srozumitelné a nikdo si ho nemusí nechat hláskovat, ale ve třídě je Boris obvykle jediný. Pomáhá tomu i to, že se píše stejně v češtině, ruštině, bulharštině, němčině, francouzštině i angličtině. Ve všech těch jazycích zůstává Boris Borisem, jen s jiným přízvukem — v příběhu, který se odehrává kdekoli na světě, tedy jméno nikde nedrhne.

Jak se Borisovi doma říká

Boris je krátký sám o sobě, takže zdrobněliny se u něj netvoří automaticky — každá z nich má svoje místo a používá se v jiné chvíli.

• Borík — Nejběžnější domácká podoba. Zjemní tvrdý konec jména a používá se doma, mezi kamarády a v situacích, kdy je všechno v pořádku. Do knížky se hodí do řeči postav — babička nebo mladší sourozenec řeknou Boríku, vypravěč zůstane u Borise.
• Borisek — Zdrobnělina pro nejmenší kluky. U předškoláka sedí, kolem osmi let ji většina Borisů začne odmítat — bývá to první jméno, které dítě samo vyškrtne z rodinného slovníku.
• Bora, Boro — Zkrácení na první slabiku, časté na jihu Evropy a v rodinách s balkánskými kořeny. V češtině zní neformálně a trochu klukovsky, jako přezdívka z hřiště nebo z fotbalové kabiny. Sama o sobě už ale není poznat, že za ní stojí Boris — proto zůstává v mluvené řeči a na papír se skoro nedostane.
• Borisi — Oslovení, tedy pátý pád. Zní o poznání vážněji než domácká podoba, a proto se v příběhu hodí do okamžiků, kdy je něco doopravdy — když hrdinu někdo volá zpátky nebo mu svěřuje úkol.
• Boris — Plná podoba. Patří na obálku, do vypravěčských vět a všude tam, kde má jméno znít pevně. Právě proto se v knize sází celé jméno a domácké podoby zůstávají uvnitř dialogů.