Bohuslav se skládá ze dvou starých slov — knížka z nich udělá jeden příběh

Odkud se Bohuslav vzal a co v něm je schované

Bohuslav je staré slovanské jméno složené ze dvou částí, které obě dodneška v češtině žijí samostatně: bohu- a -slav. Vykládá se nejčastěji jako „ten, kdo slaví Boha“, případně „slavný díky Bohu“. Zajímavější je, že první část v době, kdy jméno vzniklo, neznamenala jen boha v náboženském smyslu — nesla i význam úděl, podíl, štěstí, které je člověku dáno. Dodnes to slyšíme v obyčejném slově bohatství. Bohuslav je tedy stejně dobře „ten, kdo má štěstí ve slávě“; oba výklady mají v jazyce oporu a ani jeden není špatně.

Druhá část jména je přitom slovo, které dítě zná z úplně jiného soudku: sláva. To se dá vysvětlit u večeře za třicet vteřin a pro šestiletého posluchače je to najednou jméno se super schopností, ne jen sada písmenek v žákovské knížce.

Je to jméno s doloženou českou historií, ne novodobá výpůjčka. Nosil ho renesanční humanista a latinský básník Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic, barokní historik Bohuslav Balbín a ve dvacátém století skladatel Bohuslav Martinů, jehož hudba se dnes hraje v koncertních sálech po celém světě. Ženskou obdobou je Bohuslava.

V kalendáři má Bohuslav svátek 22. srpna — konec prázdnin, poslední týden, kdy se dá slavit venku a bez bundy.

Svou nejsilnější dobu má jméno za sebou: běžné bylo hlavně v první polovině dvacátého století a dnes ho dostane jen málokterý novorozenec. Pro dítě to má docela příjemný důsledek. Bohuslav se pravděpodobně nikdy nedostane do situace, kdy by musel být „Bohuslav K.“, aby se vědělo, o koho jde. Jeho jméno je ve třídě jenom jeho — a v knížce, kde je hrdinou, to platí dvojnásob.

Stojí za to si všimnout, jak se to jméno chová v ději. Ta koncovka -slav v sobě má hotovou pointu: příběh, ve kterém se hrdinovi něco povede, končí jaksi mimochodem tím, co jméno slibovalo od první stránky. Nemusí to zaznít nahlas a je lepší, když ne — dítě si tu spojku udělá samo a je to pak jeho objev.

Jak se Bohuslavovi doopravdy říká

Málokdo z blízkých vysloví celé jméno. Tady jsou tvary, které kolem Bohuslava zaznívají nejčastěji, a chvíle, kdy se hodí který.

• Slávek — Nejběžnější domácká podoba a v podstatě jeho druhé jméno. Zůstává ze jména jen ta druhá půlka, sláva, a je z ní něco úplně nevážného. Takhle mu říká rodina, školka i kamarádi na hřišti.
• Sláva — O stupínek dospělejší než Slávek. Přechází se na něj samo, obvykle někdy na druhém stupni, a vydrží pak celý život — tímhle jménem se mezi sebou oslovují dospělí Bohuslavové.
• Bohouš — Druhá cesta, jak jméno zkrátit: nechat začátek a useknout konec. Zní dobrácky a trochu venkovsky, jako někdo, kdo umí opravit kolo a nekřičí u toho.
• Bohuslávek — Zdrobnělina celého jména, ne jen jeho kusu. Používá se hlavně u malých dětí a hlavně od babiček; v šesti letech už si ji většinou nikdo nedovolí.
• Bohuslave — Pátý pád celého jména. Slyšet ho znamená, že je řeč o něčem vážném — od pochvaly před celou třídou po vteřinu předtím, než se bude uklízet pokoj. V příběhu je to nejlepší způsob, jak beze slova naznačit, že přišla rozhodující chvíle.