Benedikt zní slavnostně, Beník kamarádsky. Knížka unese obojí

Požehnaný — a klášter, který za tím jménem stojí

Benedikt je latinské jméno. Vzniklo ze slova benedictus, tedy „požehnaný“, a to se dá rozebrat ještě dál na bene dicere — dobře mluvit, dobrořečit, přát někomu dobré. Význam tedy není o síle ani o vítězství, jak to bývá u klukovských jmen ze staré germánštiny; je o dobrém slově, které někdo řekne o někom jiném.

Jméno proslavil Benedikt z Nursie, mnich z přelomu 5. a 6. století, který sepsal řeholi pro klášterní život a dal jí zásadu shrnutou do dvou slov: modli se a pracuj. Podle něj se jmenuje benediktinský řád a s ním i kus českých dějin — benediktini stáli u nejstaršího mužského kláštera v Čechách, břevnovského, založeného roku 993. Jméno Benedikt tedy do českého prostředí nepřišlo módou; přišlo s kláštery a zůstalo tu přes tisíc let. Nosilo ho také šestnáct papežů, což z něj dělá jedno z nejčastěji volených papežských jmen v historii.

V českých matrikách patřil Benedikt dlouho mezi jména vzácná — bylo známé, ale sáhlo po něm málo rodin. To se v posledních letech mění spolu s celou vlnou starobylých jmen, která se vracejí právě proto, že nezní jako z reklamy. Benedikt má na téhle vlně jednu výhodu navíc: díky latinskému základu ho přečtou i v cizině, jen si ho přeloží po svém — v angličtině na Benedicta, v italštině na Benedetta, v polštině na Benedykta.

Svátek slaví Benedikt 12. listopadu. Je to den v pozdním podzimu, kdy se venku brzo stmívá, a knížka je pod lampičkou přesně ta správná věc.

Beník, Béňa, Benda — jak se Benediktovi říká doma

• Beník — Nejběžnější česká domácká podoba a nejspíš ta, kterou používáš ty. Vezme první slabiku a zjemní ji koncovkou -ík, takže z vážného jména je najednou kluk, na kterého se volá přes celé hřiště: Beníku!
• Béňa — O stupínek uvolněnější než Beník. Používá se, když je řeč o něm mezi svými — mezi sourozenci, u babičky, ve školce. Dlouhé é a měkké ň dělají z tvaru něco jako mazlivé poplácání po zádech.
• Benda — Tvrdší, klučičí varianta, která se ujme spíš mezi kamarády než doma. Shodou okolností je Benda i staré české příjmení, takže tenhle tvar zní tak trochu jako přezdívka z party.
• Ben — Zkratka na jednu slabiku, srozumitelná v půlce Evropy. Hodí se, když je potřeba jméno rychlé a bez háčků — na dresu, v cizině, v online hře.
• Benýsek — Nejmenší z podob, pro nejmenší věk. Většinou vydrží do školky a pak se pomalu vytratí, ale babičky u něj zůstávají výrazně déle.
• Benedikte — Plné jméno v oslovení. Vytáhne se, když jde do tuhého — buď při něčem opravdu slavnostním, nebo když je jasné, že se něco stalo. Dítě obojí rozezná okamžitě.