Apolena se vrací: kdysi jméno prababiček, dnes jméno malé hrdinky s vlastní knížkou

Odkud se jméno Apolena vzalo

Apolena je česká lidová podoba jména Apolonie, které vzniklo už v antickém Řecku: znamená „zasvěcená Apollónovi“ — bohu slunce, světla, hudby a básnictví. Málokteré jméno má tedy ve svém základu tolik světla, a docela dobře se to k němu hodí i dnes. V cizině potkáte jeho sestry: italskou a anglickou Apollonii nebo polskou Apolonii; česká podoba se od nich liší právě tím měkkým, domáckým zakončením na -ena.

Do českých zemí jméno přišlo s úctou ke svaté Apolonii z Alexandrie, která je odpradávna patronkou zubařů a všech, koho bolí zuby — lidé se k ní po staletí obraceli, právě když je trápil bolavý zub. Její památka připadá na 9. února a stejný den má v českém kalendáři svátek i Apolena.

Po staletí šlo o jméno na venkově docela běžné, během dvacátého století ale téměř vymizelo — a právě to z něj dnes dělá objev. Vrací se spolu s dalšími jmény z generace prababiček: rodiče ho vybírají proto, že zní starosvětsky a přitom svěže, a jeho nositelka se ve školce skoro jistě nepotká s druhou Apolenou. Je to zároveň jméno, které dobře roste s věkem — malé Apolence sluší zdrobněliny, dospělá Apolena se pak podepisuje jménem, které si nikdo nesplete a jen tak nezapomene.

A jedna zvláštnost navíc: Apolena je také jméno skalního města pod hradem Trosky v Českém ráji. Malá Apolena tak má v Čechách kus krajiny tak trochu pro sebe — a rodinný výlet, který se jmenuje po ní.

Domácké podoby: jak se Apoleně říká

• Apolenka — Nejčastější domácí podoba — měkká a mazlivá, tak jméno zní od rodičů, babiček i paní učitelek ve školce. Sedne i do knížky, když má příběh znít docela domácky.
• Apolka — Kratší a rozpustilejší; tahle podoba se ozývá spíš na hřišti mezi kamarády, když je potřeba rychle zavolat.
• Póla — Moderní zkrácenina — hodí se rodinám, které chtějí k dlouhému slavnostnímu jménu krátkou každodenní podobu.
• Apča — Školní přezdívka, která se ke jménu obvykle přilepí mezi spolužáky až s prvními třídami.
• Lena — Podoba vzniklá z konce jména; sáhnou po ní ti, komu klasické zdrobněliny nesednou — a nositelce nechává volnost, jak se představovat.