Doma je to Toník, na obálce knížky Antonín

Původ a význam jména Antonín — a proč se vrátilo na výsluní

Antonín pochází z latinského Antonius, jména starého římského rodu, z něhož vzešel i vojevůdce Marcus Antonius. Původní význam se ztrácí kdesi v předřímské Itálii; nejčastěji se vykládá jako „přední“, „vynikající“ či „neocenitelný“. Oblíbený lidový výklad ho zase spojuje s řeckým anthos, tedy květ — jazykovědci ho sice dávno vyvrátili, ale je natolik půvabný, že se svatým Antonínům dodnes malují lilie.

Do českých zemí jméno přinesla úcta ke svatému Antonínovi Paduánskému, patronovi ztracených věcí, a po něm má Antonín v kalendáři svátek 13. června. Lidová zbožnost si ho oblíbila po svém: kdo něco ztratil, prosil „svatý Antoníčku, dej, ať se najde“, a červnové antonínské poutě patřívaly k začátku léta v mnoha českých i moravských obcích. Dárek k svátku tak vychází do nejhezčí části roku — knížka darovaná v červnu má před sebou celé prázdniny čtení.

Máloco vypovídá o jméně víc než jeho nositelé. Antonín Dvořák je dodnes nejhranějším českým skladatelem na světových pódiích a Antonín Panenka v roce 1976 proměnil penaltu tak drze, že se „panenka“ dodnes říká jednomu z nejslavnějších fotbalových triků. A aby slavných jmenovců nebylo málo, chemik Antonín Holý vymyslel molekuly, které dnes po celém světě léčí miliony lidí s virovými nemocemi. Malý Antonín tedy dostává jméno, které obstálo v koncertních síních, na stadionech i v laboratořích.

Po většinu dvacátého století přitom patřilo spíš dědečkům a pradědečkům — a právě to se mu nakonec vyplatilo. Zatímco módní jména se ohrála, Antonín si odpočinul a v posledních letech se pravidelně drží mezi nejoblíbenějšími jmény pro novorozené české kluky. Dnešní Toník tak nosí jméno s patinou i čerstvým větrem zároveň: ve třídě nejspíš nebude jediný, ale davové jméno to není. A kdyby se jednou vydal do světa, jméno půjde s ním — jako Anthony v Londýně, Antonio v Římě, Anton ve Vídni nebo Antoine v Paříži.

Toník, Tonda, Toníček — jak se říká Antonínovi doma

• Toník — Nejběžnější podoba pro každý den — doma, ve školce i na hřišti. Spousta rodin ji používá tak důsledně, že celé Antonín slyší kluk poprvé až u zápisu do školy.
• Toníček — Nejmazlivější varianta, vyhrazená pro usínání, čtení pohádek a chvíle, kdy je potřeba pofoukat odřené koleno. Ze všech tvarů se také nejlépe vyjímá ve věnování na první straně.
• Tonda — Ráznější klukovská podoba, která s Antonínem roste — Tondou bývá pro kamarády ve škole, na fotbale a později i v práci. Generace dědečků byly samý Tonda; dnešní kluci zůstávají déle Toníky.
• Antoníček — Sváteční mazlení celým jménem. Používají ho hlavně babičky — a rodiče ve chvílích, kdy je Antonín obzvlášť za hodného.
• Tony — Krátká mezinárodní podoba pro chvíle, kdy chce znít trochu jako z filmu. Rozumí jí celý svět — Tonymu říkají doma i Anthonyové a Antoniové.