Alexandr — jméno, které kdysi dobylo půl světa a teď dobude dětský pokojíček

Původ a význam jména Alexandr

Alexandr pochází z řeckého Aléxandros, složeného ze slovesa alexein — „bránit, chránit“ — a podstatného jména anér (ve druhém pádě andros) — „muž“. Doslova tedy „ten, kdo brání muže“, volněji „obránce lidí“. Je to jedno z mála jmen, jejichž význam se dá malému nositeli vysvětlit jedinou větou, ve které se hned pozná: obránce.

Do světa jméno rozneslo jediné tažení. Alexandr Makedonský s ním ve 4. století před naším letopočtem došel z Řecka až k řekám Indie a v zemích, kterými prošel, po něm zůstala města i jméno samotné — Alexandrie v Egyptě stojí dodnes. Proto dnes existuje Alexander v angličtině a němčině, Alessandro v italštině, Alejandro ve španělštině a Iskandar v perštině — a české Alexandr, které si na rozdíl od většiny z nich vystačí bez koncového -e-.

Seznam slavných nositelů se čte jako dějepis i čítanka zároveň: básník Alexandr Sergejevič Puškin, romanopisec Alexandre Dumas se svými mušketýry, vynálezce telefonu Alexander Graham Bell i objevitel penicilinu Alexander Fleming. Jméno nosili ruští carové, skotští i jugoslávští králové a řada papežů. V Čechách je přitom nikdy nenosil každý druhý kluk, ale nikdy také nevymizelo — drží si tu pověst jména výjimečného, ne módního. Jeho krátká mezinárodní podoba Alex v posledních letech naopak stoupá, takže malý Alexandr má obě polohy: vzácnou i světovou.

Svátek slaví Alexandr 27. února. A ať se doma vedle plného jména uchytil Alexík, Saša nebo Alex, v kalendáři je to pořád tentýž den — konec února tak nabízí druhou „jmeninovou“ příležitost k dárku jen pár týdnů po Vánocích, kdy už je po svátcích dlouho ticho.

Zápis bez koncového -e- je česká zvláštnost, na kterou je řada Alexandrů pyšná: osm písmen, žádné změkčení, a přesto jméno plyne. V rytmu věty se chová jako malé zaklínadlo — A-le-xandr — takže se dobře nese nahlas, což při předčítání před spaním oceníte dřív, než dočtete první kapitolu.

Domácké podoby: od Alexíka po Sašu

• Alexík — Nejněžnější domácí podoba pro malého kluka. Nejlíp zní v klidných chvílích — při usínání, u večerního čtení, při návratu domů. Ve vyprávění je to tvar pro scény, kde se hrdina nemusí ničeho bát.
• Saša — Tradiční zkrácenina společná slovanským jazykům; u nás zdomácněla natolik, že ji leckdo ani nespojí s Alexandrem. Jméno, ze kterého se nevyroste — sluší klukovi i dospělému, a proto často vydrží jako hlavní oslovení na celý život.
• Sašík — Zdrobnělina Saši pro úplně nejmenší. Obvykle vydrží do školky a pak zůstane jen nejbližším doma — o to vzácněji pak zní.
• Alex — Mezinárodní krátká podoba, kterou si Alexandr nejspíš odnese do školy a mezi kamarády. Funguje stejně v Praze jako v Londýně a jednou mu bude slušet i na vizitce.
• Lexa — Rošťácká varianta pro rychlé volání přes hřiště. Méně obvyklá, o to osobnější — tvar, který používá jen ta správná parta.