Jméno Alena už jednu říši divů má. Tahle knížka jí dá vlastní.

Odkud se Alena vzala a proč ji dneska potkáte spíš u babiček

Původ jména je zajímavější, než by se čekalo, protože jsou vlastně dva a časem srostly do jednoho. Starší výklad vede k Magdaléně: z dlouhého Magdaléna se v lidové mluvě uždibovalo zepředu, přes tvary jako Maléna a Aléna, až zůstala samostatná Alena, která se osamostatnila a přestala se k původnímu jménu hlásit. Druhý výklad ji spojuje s řeckou Helenou, tedy se slovem pro pochodeň, světlo, záři. Ať už dáte přednost kterémukoli, výsledek je hezký: buď „vznešená“ po Magdaléně, nebo „zářící“ po Heleně. V praxi se dnes v jmenných příručkách uvádějí oba a nikdo je nerozsoudí.

Svátek slaví Alena 13. srpna — tedy uprostřed prázdnin, což je pro dítě požehnání i drobná křivda zároveň. Požehnání proto, že se dá slavit venku, u vody, na chalupě, bez školy a bez povinností. Křivda proto, že si na ni ve třídě málokdo vzpomene, protože se v půlce srpna nikdo nevidí. Knížka věnovaná k srpnovému svátku má tím pádem výhodu: dorazí ve chvíli, kdy se na ni má čas.

Co se obliby týče, Alena zažila svůj velký věk v druhé polovině dvacátého století. V padesátých až sedmdesátých letech to bylo jméno naprosto běžné, v jedné třídě mohly klidně sedět tři. Pak přišel útlum a dnes se novorozeným holčičkám dává jen výjimečně — a právě proto stojí za pozornost. Dnešní malá Alena je ve školce skoro jistě jediná, nemusí si k sobě přidávat příjmení ani počáteční písmeno a její jméno na obálce knihy nikdo nezamění. Zároveň není vymyšlené ani exotické: babičky, tety i paní učitelky ho znají a umí ho hned správně napsat. Ta kombinace — vzácné, ale všem srozumitelné — se moc jmen nepovede.

Alenka, Ála, Alča — jak se jméno v rodině opravdu používá

Alena patří ke jménům, která mají nezvykle bohatou zásobu podob. Hodí se to i při čtení nahlas: každá postava v příběhu může hrdinku oslovovat po svém.

• Alenka — Naprosto převažující dětská podoba — troufneme si říct, že drtivá většina malých Alen slyší doma skoro výhradně tohle. Je měkká, laskavá a hodí se do vypravování; zůstává i dlouho po tom, co dítě vyroste.
• Alenečka — Zdrobnělina zdrobněliny, rezervovaná pro chvíle nejvyšší něhy: usínání, nemoc, klín babičky. V každodenním provozu by zněla přeslazeně, ve večerním předčítání sedí přesně.
• Ála / Álinka — Nejkratší varianta, kterou často vymyslí mladší sourozenec, jemuž se celé jméno ještě neříká snadno. Zvláštní je, že se pak ujme v celé rodině a vydrží léta.
• Alča — Kamarádský, trochu drzý tvar ze školy a z party. Doma ho uslyšíte málokdy, na hřišti a v družině pořád — a k dobrodružnějším příběhům se hodí líp než sladká Alenka.
• Ali — Modernější, kratší oslovení, které používají spíš vrstevníci než dospělí. Funguje dobře v dialozích, kde má být hrdinka rovnocenná parťačka, ne něčí holčička.
• Aleno — Pátý pád v plné parádě. V češtině zní přísně a slavnostně zároveň — je to tvar pro chvíli, kdy je něco vážně, nebo naopak pro slavnostní věnování na první straně knihy.