Adriana je jméno, ve kterém je schované moře

Odkud se Adriana vzala a co znamená

Kořen jména je latinský: Hadriana byla ženská podoba jména Hadrianus, a to nebylo nic jiného než přídomek „pocházející z Hadrie“. Hadria bylo starobylé město v kraji Picenum na východním pobřeží Itálie — dnes se mu říká Atri a leží v Abruzzu, kousek od pobřeží. Adriana tedy doslova znamená „ta z Hadrie“, tedy dívka od moře, které dodnes nese totéž jméno: Jaderské, latinsky Mare Adriaticum.

Stejný kořen proslavil římský císař Hadrianus, po němž zůstal Hadriánův val napříč severní Anglií. Jméno se tak drží zároveň v zeměpisu i v dějepise, což se o mnoha jménech říct nedá — a pro dítě, které se jednou zeptá „a co znamená to moje?“, je to lepší odpověď než odkaz do kalendáře.

Do češtiny se Adriana dostala oklikou přes románské jazyky, kde jméno nikdy nevymizelo: v Itálii i ve Španělsku je Adriana běžná dodnes, Francouzi mají Adrienne, Poláci Adriannu se dvěma n, Slováci Adriánu s dlouhým á. Mužským protějškem je Adrian. U nás patří k té skupině jmen, která nikdy nezažila davovou vlnu — nikdy nestála v čele statistik, ale nikdy ani nezmizela. Ve třídě proto bývá Adriana většinou jenom jedna, a to je při vlastní knížce spíš výhoda.

Svátek slaví Adriana 26. června. Připadá na konec června, tedy do posledního školního týdne a na začátek prázdnin — svátek i vysvědčení tak často padnou na jeden a týž týden.

Adrianka, Áďa a další oslovení

Domácké podoby, které se k tomuhle jménu vážou — a kdy se která hodí do příběhu.

• Adrianka — Nejběžnější domácká podoba a nejlepší volba do vyprávění. Zdrobnělina drží celé jméno, takže je pořád zřejmé, o koho jde, a přitom zní měkce. V knize ji používají postavy, které hrdinku znají — rodina, kamarádi, mazlíček, kdyby uměl mluvit.
• Áďa — Krátká, rychlá podoba na zavolání přes celý dvůr. Je to jméno pro spěch a pro největší kamarádku. Pozor na jednu věc: Áďa se v češtině sdílí i s Adélou a Adamem, takže v příběhu, kde jich vystupuje víc, se hodí spíš Adrianka.
• Adri — Zkrácení na první slabiky, které přišlo z ciziny a mezi staršími dětmi se drží čím dál víc. Znělo by divně z úst babičky, ale mezi spolužačkami sedí přesně.
• Ada — Nejstarší a nejúspornější podoba jména — tři písmena, dvě slabiky. Používají ji hlavně prarodiče a v knížce funguje jako oslovení od někoho, kdo je o dvě generace starší než hrdinka.
• Adriano — Tvar, kterým se Adriana oslovuje. V příběhu zazní pokaždé, když na hrdinku někdo promluví — a je to jediný tvar jména, který dítě uslyší častěji z knihy než z obálky.
• Adrianko — Oslovení domácké podoby, tedy nejněžnější tvar z celé řady. Patří do vět, které v knížce říká máma nebo táta — ve věnování na začátku knihy působí líp než plné jméno.