Štěpán slaví na druhý svátek vánoční — o vlastní knížku se s Vánocemi dělit nemusí

Věnec vítězů: odkud jméno Štěpán pochází a co znamená

Štěpán je počeštěná podoba řeckého Stephanos — „věnec“, přeneseně „koruna vítěze“. V antice se vavřínovým věncem korunovali šampioni her i básnických klání, takže Štěpán nese ve jméně cenu pro vítěze dřív, než vůbec nastoupí. Do Evropy se jméno rozšířilo díky svatému Štěpánovi, úplně prvnímu z křesťanských mučedníků, a rychle se stalo jménem panovníků: nosil ho první uherský král svatý Štěpán — po něm se dodnes jmenuje uherská koruna, kterou jeho jméno symbolicky obsahuje —, angličtí i srbští vládci a moldavský kníže Štěpán Veliký. Po témže světci se jmenuje vídeňská katedrála, slavný Stephansdom, i Štěpánská ulice v Praze.

V češtině je Štěpán dlouholetá stálice: jméno, které každý zná a nikdo si ho nesplete, a přitom se nedává tak často, aby ve třídě seděli dva. Dobře cestuje — Angličané mu říkají Stephen, Němci Stefan, Italové Stefano, Španělé Esteban a Maďaři István — ale podoba s háčkem na začátku je jen naše, stejně jako ženský protějšek Štěpánka.

Svátek připadá Štěpánovi na 26. prosince, na druhý svátek vánoční — den, který se u nás po staletí jmenuje prostě „na Štěpána“. Je to jediné jméno, kterému celá země zpívá koledu: „Koleda, koleda, Štěpáne, co to neseš ve džbáně.“ Právě na Štěpána se totiž chodívalo koledovat — děti obcházely stavení a vracely se s plnými kapsami. K témuž dni patří i staré rčení „Na Štěpána není pána“: čeleď měla ten den volno a mohla měnit službu, takže si každý poroučel sám. A ještě jedna věc se na Štěpána dělávala — světil se oves a žehnalo se koním, protože svatý Štěpán je odpradávna jejich patronem. Kluk se jménem patrona koní má ke zvířecím parťákům v příběhu blíž, než sám tuší. Jméno s vlastním dnem, vlastní koledou, vlastním příslovím i vlastním věncem ve významu — vlastní knížka je jen logický další krok.

Štěpánek, Štěpa, Štěpík: jak se Štěpánovi říká doma

• Štěpánek — Klasická zdrobnělina prvních let — tak ho volá máma, tak ho zapisují ve školce a tak se nejčastěji píše i do věnování na úvodní straně knížky.
• Štěpa — Krátké a svižné volání pro hřiště a partu kamarádů. Verze, která Štěpánovi obvykle zůstane, i když už zdrobnělinám odroste.
• Štěpík — Něžná domácí varianta pro nejmenší — tu mívají v zásobě babičky a starší sourozenci.
• Štěpánku! — Oslovení, které zní z kuchyně, když je večeře na stole, i z koledy, kterou na jeho svátek zpívá celá země. V knížce zazní pokaždé, když hrdinu někdo volá — a on se pokaždé otočí.
• Štěpán — Celé jméno pro chvíle, kdy jde do tuhého: první školní den, podpis pod vlastním obrázkem — a titul knížky, kde je hlavním hrdinou.